Překlad: Nade
Kapitola 21
Letošní Vánoce
nebyly tak skvělé, jak Draco Malfoy předpovídal. Je pravda, že dostal spoustu
dárků. Ve skutečnosti více, než obvykle. Ale rozchod jeho rodičů mu pokazil
prázdniny. Rozvod přišel jako velké překvapení.
Draco už
od raného dětství věděl, že mezi jeho rodiči není žádná láska. Vzali se,
protože byli zasnoubeni už od doby, kdy byli ještě dětmi. Jeho matka měla své
vlastní milence, stejně tak jako jeho otec. Ale nikdy by si nepomyslel, že by otec
jednoho dne matku opustil. V okruhu čistokrevné společnosti rozvod prakticky
neexistoval. No, pokud by měl být upřímný, především v horní třídě čistokrevných, kteří
byli bohatí a praktikovali staré tradice.
Takže byl,
samozřejmě, zvědavý na důvod, proč se jeho otec náhle rozhodl opustit svou
manželku. Nebo, přesněji řečeno, na osobu, se kterou měl jeho otec vztah. Protože
Draco si nikdy nepředstavoval Luciuse Malfoye jako někoho, kdo by byl tak sentimentální,
že by opustil svou manželku pro nějaký milenecký rozmar. Dokonce i k němu jeho otec zůstával chladný
jako vždy.
Narcissa
Malfoyová, brzy znovu Blacková a Draco měl podezření, že brzy Lady Demarchiel,
tu zprávu vzala docela dobře. Dokonce svému manželovi popřála štěstí. Draco se
jí pak vyptával, jestli něco ví. Narcisa se mu svěřila, že věděla o tom, že si Lucius
s někým od minulých Vánoc dopisuje, ale pokud šlo o totožnost tajemné osoby,
neměla ponětí. Jeho otec také nikdy nic neřekl. A on se neptal. Nikdo, pokud si
trvale cenil svého života, se Luciuse nikdy nevyptával na to, co dělá. To byla
škoda, protože Draco chtěl opravdu vědět, jestli bude mít brzy nevlastní matku.
Prázdniny
brzo skončily a on se musel vrátit do Bradavic. Lidé na nádraží na něj a jeho
rodiče zírali. Což zahrnovalo i tři prokletí jeho existence, Pottera, všechno-vím
Grangerovou a Lasičku. Ačkoli jejich reakce byla odlišná od těch ostatních. Lasičák
od nich nedokázal odtrhnout své nehnuté zírání, zatímco Grangerová se snažila
svého přítele udržet na uzdě. Potter, na druhou stranu, jim věnoval jenom
krátký pohled, než se vrátí k tomu, co právě dělal. Ten spratek si
pravděpodobně myslel, že je něco víc. Draco se uvnitř zamračil.
Než je Narcisa
opustila, rozloučila se s ním a jeho otcem obvyklým způsobem. On se pak připojil
k ostatním Zmijozelům a Lucius se šel posadit do posledního kupé ve vlaku.
Během jeho školních dnů využíval vlak jako způsobu dopravy, tedy kromě jeho
otce, jen Lupin, ten vlkodlak.
Bohužel
pro něj, jeho volba kupé znamenala, že se nacházel ve stejném prostoru jako
Pansy „otravná“ Parkinsonová. Ta holka se k němu od začátku jejich sedmého
ročníku chovala jako pijavice. Draco zažíval těžké chvilky, aby ji setřásl.
Věděl, že to bylo tím, že si myslela, že se po zkouškách vezmou, ona se stane
příští Lady Malfoy a bude volně využívat všechno zlato z trezoru Malfoyů. To
zatraceně ne! Opravdu doufal, že tu záležitost bude moct brzy předložit otci a probudit
to děvče z jejího světa fantazie. Kromě toho tu byla jedna dívka, o rok mladší,
která upoutala jeho pozornost. Nejmladší dcera rodiny Greengrassů.
Právě si
sumíroval nejlepší způsob, jak s otcem promluvit, když uviděl, jak kolem jeho
oddělení prošel Potter, sám, bez svých dvou věrných nohsledů. Představte si
jeho překvapení, když viděl, že Potter vešel rovnou do kupé jeho otce. Co sakra
Potter dělal s Luciusem? Pár minut čekal venku, ale Potter nevycházel. Už měl
plné zuby čekáním, tak zaklepal na dveře a vyčkával. Jenže žádná odezva se
nekonala. Potter jeho otce neproklel, že ne? Draco věděl, že Lucius by Pottera
dokázal zvládnout, ale přesto… a tak se vzchopil a otevřel dveře.
Nicméně,
pohled, který ho uvítal, nebylo to, co očekával. Žádný v bezvědomí ležící
Potter na podlaze a jeho triumfující otec. Ani žádný ošklivě prokletý Potter se
zelenou kůží. Ne. To, co viděl, bylo neuvěřitelné. Pro jeho mozek naprosto nemyslitelné.
Nejhorší noční můra, jakou kdy zakusil.
Viděl
Pottera a svého otce, jak se vášnivě líbají. Nemohl uvěřit vlastním očím! Copak
ho někdo proklel, aniž by to věděl? Byl to důvod, proč měl teď tuhle halucinaci?
Zíral na scénu před sebou. Teprve poté, co se Lucius pustil do líbání Potterova
krku, se vytrhl ze své strnulosti.
„Co to sakra vy dva děláte?!“ zařval vztekle.
„Co to sakra vy dva děláte?!“ zařval vztekle.
Pár přerušil
líbání, jakmile zaslechli jeho křik. Otcovy oči se při pohledu na něj trochu rozšířily,
než se opět vrátil ke svému obvyklému chladnému výrazu bez emocí. Potter
vypadal velmi překvapeně. Prokletí jeho života se na něj podívalo, pak zpátky na
Luciuse a pak zase k němu. Ten spratek nejdřív otevřel ústa, aby něco řekl, ale
pak si to rozmyslel. Draco cítil, že brzy exploduje vzteky. Otec se líbal s jeho
nejhorším nepřítelem! Nepřítelem, který byl mladší, než vlastní syn! Proč by to
sakra dělal? Draca rozbolela hlava už jen z toho pomyšlení.
Harry
Potter, na druhou stranu, tomu nedokázal uvěřit. Pouze jedinkrát opomněl
zamknout dveře, a už ho fretka zastihla při líbání s Luciusem. Ačkoli to
znamená, že už to Malfoyovi nemusí říkat, protože ten je načapal přímo při činu.
Harry se obával, co se bude dít dál.
Když zaznamenal,
že Malfoy vypadal připravený zabíjet, soudě podle vražedného výrazu ve tváři,
podíval se na Luciuse. Co by teď měli udělat? Kdyby Lucius nebyl otec fretky, tak
by se o Malfoye vůbec nestaral. Vždycky by mohl použít kouzlo upravující paměť.
Lucius jen mírně kývnul hlavou ke dveřím, čím ho tiše vybídl k odchodu. Asi
bude nejlepší, kdy otce a syna zanechá jejich malému rozhovoru od srdce, i když
ve skutečnosti pochyboval, že by Malfoyovi něco takového dělali. No, pokud
dojde na nejhorší, předpokládal, že Lucius ví, jak použít Obliviate na svého
syna.
XXXXXXXXX
„Myslím,
že bude lepší, když půjdu,“ prohlásil Potter, jako by byl Draco vzduch.
Oba počkali,
dokud Potter nebude úplně pryč, a poté Lucius použil kouzla na ochranu
soukromí. Jeho otec nepůsobil nijak odlišně, jako by být přichycen při
muchlování s Potterem nic neznamenalo. Bylo až děsivé, jak dokázal stále
udržovat svou neproniknutelnou čistokrevnou fasádu.
„Zbláznil ses?“
začal ječet Draco. „Co to sakra děláš s... s tou věcí! Potter! Ze všech lidí!
Proč? Jsem si jistý, že bys mohl mít kohokoli, koho chceš! Tohle je šílenství!“
zakončil Draco hystericky. Věděl, že blábolí, ale nemohl si pomoci.
Luciusovy
oči podrážděně zaplály. „Dávej si pozor na svůj tón, Draco,“ varoval ho otec
smrtelným tónem.
Zaváhal.
Stále ještě byl rozhněvaný, ale dobře věděl, že je lepší neprojevovat neúctu
svému otci. Od chvíle, kdy byl dost starý, aby chápal věci kolem sebe, se
naučil svého otce poslouchat a bát se jeho nelibost. Slovo Luciuse Malfoye bylo
v jejich rodině konečný zákon.
„Dokážeš
se teď chovat jako civilizovaný čistokrevný?“ otázal se Lucius.
Pouze přikývl,
ještě si nedůvěřoval natolik, aby promluvil.
„Tvoje
matka a já jsme jen přátelé,“ začal náhle Lucius. To Draca překvapilo. Jeho
otec obvykle nikdy nedával vysvětlení. „Ani jeden z nás nepřechovává více
citů, než tyto.“
Ano… Té
skutečnosti si byl vědom. Co chtěl vědět, bylo, jakou roli v tom hrál
Potter, sakra!
„Pokud jde
o Pottera…“
Ano! Konečně
byli u jádra věci.
„Tvoříme
spolu alianci.“
Draco
zíral na svého otce. Tvoří alianci? Tvoří alianci?!? Spíš se muchlují! Ale
držel jazyk za zuby, dbalý Luciusova hněvu.
„Potter je
silný a mocný čaroděj, s obrovským vlivem v kouzelnickém světě. Bylo by velmi
prospěšné, kdybychom ho mohli využít k posílení našeho vlivu.“
„Ale… co Temný
pán?“ Konečně k tomu měl něco říct.
Lucius se
ušklíbl. „Jistě sis všiml, že na mé paži již není Znamení zla.“
Ano, všiml
si. Bylo opravdu těžké uvěřit, že Temný pán byl nakonec pryč. Vyhoštěn Potterem.
Ale on už se jednou vrátil. Možná, že by to mohl udělat znovu.
„A Temný pán
se už nikdy znovu nevrátí do světa živých. Potter se o tom ujistil.“
Dracovi se
zatočila hlava. Jeho otec chtěl využít Pottera. To bylo přijatelné. Vždyť zprvu
se i on sám chtěl s uvedeným chlapcem spřátelit. Ale zajít až tak daleko, aby
s tím spratkem dováděl?
„A co
Brumbál, otče?“ zeptal se. Ředitel by to jistě nedovolil.
„Brumbálovi
je teď sto padesát,“ ušklíbl se Lucius při zmínce o řediteli. „Nebude tady
věčně. A až bude pryč, kdo postoupí vpřed a nahradí ho?“
Potter. Ten
mladík s chaotickými vlasy. Draco okamžitě znal odpověď.
„Už jsi
sedmnáctiletý chlapec… je nejvyšší čas, abys začal myslet a chovat se jako
dospělý,“ řekl Lucius ostře a shlédl svého syna chladným pohledem. „Jak to
vidím já, měl bys už jednat tak, jak by měl jednat dědic Malfoyů.“
Tohle
štíplo, ale mlčel. Cítil hanbu, protože zklamal svého otce.
„Staletí
prošla. Temní páni přicházejí a odcházejí. Ať už je to Grindelwald nebo
Voldemort.“
Draco si byl
jistý, že mu čelist spadla na podlahu. Za celý svůj život nikdy neslyšel svého
otce nazvat Vy-víte-koho jeho jménem, nebo kohokoli jiného, když na to přijde.
Ve skutečnosti jediní, kdo Vy-víte-komu říkali Voldemort, byli pouze Brumbál a
Potter. Slyšet toto slovo, jak vychází z úst jeho otce, mu potvrdilo jeho nynější
postoj a závažnost celé věci.
„Bez
ohledu na to, která strana, nebo kdo má moc, my Malfoyové z toho vždy
vyjdeme jako vítězná strana,“ pokračoval Lucius. „Ani tentokrát nejde o nic
jiného. Uděláme, co je v našich silách, abychom pozvedli slávu naší
rodiny. Naše prvořadá loajalita náleží vždy rodu Malfoyů. Nikdy na to nezapomeň.“
Rozhostilo
se ticho. Draco se díval na svého otce. Lucius vypadal, jako by byl socha vytesaná
z ledu. Tak bezcitný a nelítostný. Pokud by ten muž před ním nebyl jeho vlastní
otec, a kdyby nevěděl, že ho Lucius miluje, utekl by ve strachu. A pokud by Potter
právě teď viděl Lucius takto, ten spratek by taky prchal jako o život.
„Nyní můžeš
odejít,“ řekl Lucius, čímž ho propustil. „A pamatuj, Draco... Investoval jsem do toho značné úsilí, a nikomu nedovolím, aby mi to překazil. Ani tobě. Rozumíš?“
„Ano, otče,“
odpověděl poslušně.
XXX
<<<Kapitola 20.<<<>>>Kapitola 22.>>>
Óó... děkuji za další skvělou kapitolu. Moc jsem si jí užila a přečetla jedním dechem. Jsem zvědavá, když to bylo z pohledu Draca, lehce Harryho, jestli příště bude i pohled Luciuse. Přeji krásnou první adventní neděli. Nemohu se dočkat pokračování! Zdraví Sachmet
OdpovědětVymazatNemáš zač. :D Ale obávám se, že z pohledu Luciuse to neuvidíme. Jeho úmysly budou zřejmě skryté až do vítězného konce. Děkuji za přání, i když jako dítě z ateistické rodiny Advent příliš nedržím. Ale potěší to. ;-)
VymazatDíky za komentík.
vyprávění tentokráte z Dracova pohledu... Lucius ledový jako ledovec, Draco poslušný syn, který následuje pokynů otce... nic proti němu, ale mohl by někdy myslet za sebe.... ale v této povídce by to možná bylo na škodu...
OdpovědětVymazatJsem velmi zvědavá na pokračování...
Přeji hezkou adventní neděli...
Děkuji za překlad
ranchan
Pro Draca to byly Vánoce samé překvápko. A určitě má i svůj vlastní rozum, ale Lucius pro něho je, a vždycky byl, tou nejvyšší autoritou. V opačném případě by to asi mělo pro našeho rozmazleného klučíka velmi nepříjemné následky. ;-)
VymazatI tobě hezký Advent. :) A děkuji za komentář.
Děkuji za další výborný dílek. Bylo zajímavé se na to celé podívat z Dracova pohledu.
OdpovědětVymazatLady Corten
Je jasné, že Draca se to taky dotkne. Bude to přece v rodině, no ne? :-D
VymazatAhoj, díky za další kapitolu. Sice už sem těch pár kapitol dočetla v ang ale těším se na český překlad protože kdybych se k tomu zase někdy vrátila tak se mi to líp bude číst díky :)
OdpovědětVymazatA já jsem ráda, že se k nám vracíš. Vím, že spousta lidí si to může přečíst v originále, ale stále je dost takových, kteří to nezvládnou nebo se jim prostě nechce. :-D
VymazatProto to děláme, díky za komentář.
Juj, z pohledu Draca to vypadá na pěknou boudu, teď ještě, jak to bude doopravdy. Díky moc!!!
OdpovědětVymazatVěřím, že Lucius je až do morku kostí prostě Zmijozel a jeho syn taky. Tohle je prostě způsob, jakým oni hodnotí svět kolem sebe. City prostě musí stranou. Otázka je, jestli tam vůbec nějaké jsou, že? :D No, uvidíme.
VymazatDěkuji za komentík.
Neříkám, že to není možné. Pouze poukazuji, že jsem zvědavá, jak se to vyklube dál. :) Člověk nikdy neví.
VymazatDraco si byl jistý, že mu čelist spadla na podlahu:-D tk to mě rozesmálo. Kapitola z Dracova pohledu se mi moc líbí a jsem zvědavá, jestli i ve škole dokáže udržet emoce na uzdě a co se stane, až se s Harrym potkají třeba na chodbě:-D
OdpovědětVymazatKapitola jako vždy super a moc se těším na další:-)
Jenny
Myslím, že Draco se s tím vyrovná po svém. Pud sebezáchovy je u Zmijozelů velmi silný a on si určitě umí spočítat, co je pro něho dobré.
VymazatDěkuji za tvůj komentář a užij si pokračování. :D
Veľmi dúfam, že to čo Lucius povedal Dracovi ako dôvod už dávno nie je pravdou, verím, že sa naozaj zamiloval... musel...
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem za preklad.
Všichni pevně věříme, že co Lucius říká a co cítí, jsou dvě naprosto odlišné věci. Před synem si prostě musí zachovat tvář a styl. A nejen před ním. :-D
VymazatDěkuji za komentář.