Dobyté území

DOBYTÉ ÚZEMÍ (autor Nade)
HP/DM (PWP)

Po válce proběhla spousta věcí, které Harryho míjely a neměl zájem se jich účastnit. Když pominula doba bujarých oslav vítězství, nastala doba, kdy bylo třeba kouzelnický svět vrátit do správných kolejí. Potrestání Smrtijedů a jejich příznivců měli už za sebou a nyní bylo třeba upravit kouzelnické zákony tak, aby byla znemožněna možnost dalších zneužití zavedených pravidel k tomu, aby kdokoli mohl snadno následovat příkladu Voldemorta.

Harry se těchto tahanic rozhodně nechtěl účastnit, ale pan Weasley ho o to žádal, protože na jeho účasti údajně trvaly všechny strany. To jako i zástupci čistokrevných a tak? Harrymu to nešlo do hlavy, ale nakonec svolil, že bude aspoň přihlížet. Rozhodně však nehodlal nijak zásadně zasahovat, protože kouzelnickému právu pořád ještě nerozuměl tak, jak by si přál. Naštěstí se mohla zúčastnit i Hermiona, a tak doufal, že mu zase včas pošeptá do ouška, tak jako ve škole, o co se vlastně jedná. No, to aby nevypadal jako úplný pitomec. Ne, že by se tím až tak trápil.

Ale popravdě, byl z toho docela otrávený. Věděl o lepších věcech, jak trávit svůj volný čas. S Ginny se sice krátce po válce opět rozešel, tentokrát asi definitivně, ale mohl třeba někam zajít s Ronem. Nebo si mohli zahrát famfrpál. Anebo se mohl v klidu probírat jedním z případů, které měl jako Bystrozor zrovna na stole. Taky mohl zvelebovat svůj konečně vlastní  byteček, a že to bylo třeba.

A tak zatímco probíhala jednání, Harry v duchu přemítal, jaké tapety si dá třeba do ložnice. V tomto bohulibém úsilí ho však rušil fakt, že jednání se, spolu se svým otcem, zúčastnil i Draco Malfoy, který podivnou shodou událostí seděl právě vedle něho. Některé náhody dají skutečně zabrat, že? Na ministerstvu se sešli zástupci nejen všech kouzelnických vrstev, ale i jiných myslících kouzelnických tvorů. Hermiona dokonce donutila jít i Dobbyho, ale ten jenom stál v rohu, kroutil si uši, tvářil se značně rozpačitě a hlavně ... zarputile mlčel. Nejšťastnější byl, když ho Harry nenápadně poslal domů a pak se dusil smíchy, když se jeho kamarádka po skřítkovi sháněla. Smích mu však zvadnul, když si všimnul, jak ho jeho rival z dětství pobaveně pozoruje.

Malfoyovi z celé Smrtijedské záležitosti celkem hladce vyklouzli. „Jako vždycky“, ušklíbl se v duchu Harry. Ale musel uznat, že i za jeho přispění. Nemohl jim prostě upřít snahu ho na konci chránit, i když jim šlo hlavně o Draca. Ale právníci Malfoyů dokázali celou záležitost tak nafouknout a překroutit, že se Harry skoro divil, že Lucius Malfoy nakonec nedostal Merlinův řád. Ale co, život jde dál.

Teď ho však drala skutečnost, že Draco se celkem zasvěceně účastnil politických debat, zatímco Harry měl problémy stíhat. Ten kluk byl po čertech mazaný, to Harry věděl. Ale některé požadavky, které čistokrevní vznášeli, byly tak nehorázné, že Harry doufal, že jim na to nikdo neskočí. Naštěstí to vypadalo, že ne, ale hádky už dosahovaly značné hlučnosti. A samozřejmost, s jakou se Malfoy mladší účastnil rozepří, Harryho neuvěřitelně vytáčela. To proto, že mu tak trochu záviděl ten jeho Zmijozelský přehled. Navíc, ty provokativní pohledy, které po něm házel, byly k nesnesení a strašně ho znervózňovaly. Chvílemi se musel strašně ovládat, aby se na židli nevrtěl. Zvlášť, když se Draco probíral listinami a úplně záměrně, to Harry věděl, se o něho několikrát otřel rukou nebo loktem. Podivoval se nad tím, že Lucius Malfoy se nad počínáním svého synáčka jenom samolibě usmíval. Stejně jako Draco se celým mumrajem evidentně ohromně bavil. A Harry měl podezření, že i na jeho účet. No pěkně děkuju.

Nakonec se zasedající usnesli, že další jednání přesunou na zítra. Harry vypálil ze svého místa, jako by hořelo a snažil se nevidět zářivý úsměv, kterým ho Draco Malfoy na rozloučenou počastoval. Harry naprosto nechápal, co tím sleduje. Jeho jediným cílem bylo, co nejrychleji se odsud ztratit, proto se spěšně rozloučil s Hermionou a přemístil se rovnou domů.

Tady jenom lehce povečeřel a rozhodl se trochu si zalítat, aby se odreagoval a snad i vymyslel výmluvu, aby se nemusel být při dalších jednáních. Možná by si mohl udělat nějaký drobný úraz a uhrát to na s-m-r-t-e-l-n-é zranění, aby mu už dali všichni pokoj. Věděl, že je to pitomost, ale docela se tou myšlenkou bavil. Na chvíli prostě zmizet a nemuset nikomu dělat cvičenou opici. Tak se totiž převážně cítil.

Když dorazil na oblíbené famfrpálové hřiště, nasedl na koště, mocně se odrazil a jako střela vyrazil k nebi. Pomalu se stmívalo a Harry si tu svobodu pohybu užíval. Úplně zapomněl na všechno a na všechny, a opájel se rychlostí větru, který mu hvízdal kolem uší. Největší rychlostí, jakou mohl, přelétával přes hřiště a na jeho hranici vždy udělal krkolomnou otočku. Ta troška rizika mu rozproudila krev v žilách a adrenalin stoupal. Přesně tak to měl Harry rád. Když se snášel ve spirále dolů k trávníku, všiml si, že už není sám. Škoda. Asi už je načase, abych šel domů.

Než však stačil učinit poslední krok a přistát na trávě, přirazilo k němu ve vzduchu druhé koště.

„Tušil jsem, že tady budeš. Víš, že jsi dost předvídatelný, Pottere?“ vysmíval se mu dobře známý hlas.

„No jasně! V tom případě nechápu, proč jsi tady ty!“ odpálil ho Harry.

„Dnes mě to s tebou ohromně bavilo,“ posmíval se mnohoznačně Malfoy. „Ty sis to neužíval?“

„Nijak zvlášť. Mám těch keců plný zuby. Ale dokážu pochopit, že tebe ty intriky opravdu baví,“ rýpnul si Harry a chystal se přistát. Měl v plánu urychleně opustit hřiště.

„Hlavně mě baví tě provokovat. Tobě to nechybí, co jsme odešli z Bradavic?“ smál se Draco a rychlým pohybem ruky uchopil násadu Harryho koštěte a přitáhl si ho blíž, aby mu neunikl.

„Přiznej se, že se ti po mně stýskalo,“ zašeptal mu tak těsně u ucha, až Harrymu naskočila husí kůže. Odtáhl se od něho, jak jen to šlo a zadíval se mu do obličeje. Zase ten provokativní úsměv.

„Mám pocit, že jsi se zbláznil. Co ve skutečnosti chceš!“ vyštěkl Harry.

„Zahrajeme si, co ty na to?“

„Proč bych to měl dělat? Už jsem si dnes zalítal dost i bez tebe. A bylo to fajn.“ ušklíbl se.

„Pche! Takové bezcílné poletování sem a tam!“ vrátil mu úšklebek Draco. „Já ti nabízím skutečný zápas a abys neřekl, že z toho nic nebudeš mít, mám návrh.“

„Nějaký takový nesmysl, co jsem dneska poslouchal celý den?“ zasmál se Harry. „I mně je úplně jasné, že většina z toho byly naprosté nesmysly!“

„Neboj se, máme úplně jasnou představu o tom, co je uskutečnitelné a co ne.“

„Tak proč teda ...,“ začal zmateně Harry.

„Zdržovací taktika,“ přerušil ho Draco. „Unavit protistranu projednáváním zbytečností, uchlácholit jejich pozornost a pak přitvrdit v tom důležitém. Stejně je všechno prakticky dopředu jasné, ale tohle je prostě součástí politických her. Něco, jako smlouvání na trhu. Jen mnohem víc kultivované.“

„Hm. A jak dlouho hodláte unavovat? Já jen, abych se na to duševně připravil,“ odtušil Harry.

„A o tom bude tahle hra. Dáme si jednu chytačskou hru. Jednu vítěznou. Když vyhraješ, postarám se, že zanecháme zbytečných obstrukcí a zaměříme se jen na to, co je opravdu předmětem skutečných sporů. Samozřejmě, že prostřednictvím mého otce, dokážu ho přesvědčit,“ usmál se samolibě.

„A když vyhraješ ty? Jaké budou podmínky potom?“ chytil se Harry návnady.

„Nooo“, protahoval Draco, „když vyhraju já, postarám se, že zanecháme zbytečných obstrukcí a zaměříme se jen to, co je opravdu předm...

„V tom případě nechápu, proč to chceš!“ vypálil rychle Harry. „Ať vyhraju nebo prohraju, výsledek je pro mě stejný. Co z toho budeš mít ty?“ Blonďák se rozhodně zbláznil.

„Ale to není všechno ... Harry“, uculoval se Draco. „Když vyhraju já, klidně hodím za hlavu všechny ty politické bláboly okolo, ale ty mi splníš jedno přání!“

„Jaké přání?“ dožadoval se Harry.

„To si nechám jako překvapení.“

„Tak na to ti kašlu, Malfoyi! Nebudu kupovat zajíce v pytli! Buď řekneš rovnou, co chceš, nebo se jdi bodnout!“

„Ty se bojíš!“ provokoval blonďák.

„Nehodlám, kvůli tvým krásným očím, spáchat nějaký zločin, nebo se válet v blátě na veřejnosti! Znám tě už dost dlouho, pokud víš!“ zlobil se Harry.

„Přísahám na svou čest Malfoye, že o nic takového nepůjde,“ dušoval se s miloučkým úsměvem Draco. „Dokonce myslím, že by se ti to mohlo i líbit.“ Následoval úsměv dravce. „Řekni, Harry, opravdu se ti líbí moje oči?“

„Ty jsi vážně praštěnější, než jsme si myslel!“ vykřikl Harry. Neklidně sebou škubal, protože se snažil své koště dostat z nežádoucího sevření. „O co se tu snažíš?“ zasyčel Dracovi do obličeje, když se mu nepodařilo vyprostit.

„No vážně, Pottere,“ posmíval se Draco. „Kam se poděla ta Nebelvírská odvaha a smysl pro dobrodružství. Riskni to! Vždyť jsem tě ještě nikdy neporazil, tak co se cukáš?“ To už Draco doslova vyprskl smíchy nad dvojsmyslností toho posledního slova. Měl totiž co dělat, aby Harryho koště udržel.

„Řekni, co chceš!“ Harry byl už docela naštvaný, ale výzva a Dracovy posměšky ho dráždily.

„Tak to ne. Takhle je to zajímavější. Ale můžeš si dopředu klást podmínky a já slibuji, jestli budeš mít pocit, že jsme tě podvedl, nemusíš mé přání splnit.“

Harry už váhal a Draco z toho byl u vytržení nadšením. Které ovšem nedal najevo, samozřejmě.

„Dobře. Žádné zabíjení! Nikoho neokradu, ani nepodvedu. Nedám ti nic cenného ze svého majetku.“ Jak vyjmenovával své podmínky, Draco se stále zářivěji usmíval, což Harryho značně rozčilovalo. „A nebudu nikomu říkat žádné rádobypravdy do očí.“

„To by šlo,“ pronesl zamyšleně. „Souhlasím. Tak co, jdeš do toho?“ Draco pustil soupeřovo koště, vyndal z kapsy zlatonku a sevřel ji mezi palcem a ukazovákem.

Harry nechtěl vypadat jako poseroutka, protože dosud před Malfoyem nikdy necouvnul a příčilo se mu s tím začínat zrovna teď. A navíc bylo jasné, že právě on je z nich ten lepší. Riziko bylo přijatelné.

 „Schovej svou hůlku pěkně hluboko do kapsy, nemám zájem o nečistou hru. Je ti to jasné?“

„Beru to jako souhlas. Takže máme dohodu“, odtušil blonďák a vypustil okřídlenou lesklou kuličku. Ta se hned vznesla a bleskově se vzdalovala z jejich dosahu.

Chvíli jen tak proti sobě levitovali ve vzduchu a upřeně se z několika metrů pozorovali. Harry ostražitě, Draco pobaveně. „Ale když prohraju, mohl bys mi dát cenu útěchy, ne?“

„Zase kličkuješ?“ prskl na něho Harry přes rameno a vystartoval hledat zlatonku. Draco s veselým smíchem na rtech vyrazil bleskem za ním.

Byla to hra, jakou Harry u dlouho nezažil. Draco byl opravdu rovnocenný soupeř a oba si to ohromně užívali. Harry dokonce chvílemi zapomínal, že je „něco“ v sázce a radostně se smál nad každým vydařeným manévrem, svým i soupeře. Draco ho s potěšením sledoval a radoval se s ním. Dost často letěli těsně vedle sebe, doslova tělo na tělo, a Harry měl podezření, že to Malfoy dělá schválně. Zřejmě ho chtěl znervóznit. „To máš smůlu, chlapečku,“ pomyslel si a dál bojoval jako lev.

A právě teď letěli vedle sebe a snažili se dostihnout zlatý okřídlený míček, který si vesele poletoval před nimi. Harry se už už chtěl natáhnout pro míček, když v tu chvíli se Draco opřel rukou o jeho stehno. Téměř mu sáhl do rozkroku! Úplně se překvapením zajíkl a to zaváhání stačilo na to, aby se jeho soupeř přímo od jeho těla odrazil, pustil se koštěte a druhou rukou chňapl po zlatonce. Upřímně, málem při tom spadl z koštěte, ale ustál to. S vítězoslavným úsměvem se pak otočil proti Harrymu, aby mu před očima zamával zlatonkou a očekával jeho reakci.

Tohle ovšem .... nebyl faul, sakra! pomyslel si lehce šokovaný. Famfrpál je tvrdá kontaktní hra a řešila se pouze vážná zranění. S hrůzou mu docházelo, že právě prohrál. Což by až tak nevadilo, byla to úžasná hra, kdyby ovšem nebylo v sázce jakési Dracovo přání.

„Vyhrál jsi“, uznal neochotně, „jaké je teda to tvé přání?“

Blonďák přimanévroval těsně k Harrymu. Proč to pořád dělá? pomyslel si mladík a s nepříjemným uzlem v žaludku čekal, co z blonďáka vypadne.

„Řeknu ti to až zítra, po jednání.“

„To mi to nemůžeš říct hned! Nechápu, proč to zbytečně protahuješ!“ čertil se.

„Buď trpělivý, Harry.“ Způsob, jakým blonďák vyslovoval jeho jméno, Harryho přinejmenším iritoval. „Zítra po jednání se přemístíme někam stranou a já ti řeknu, co od tebe chci.“

„Štveš mě!“ prskal Harry.

Ale to už se snesli na trávník a Draco se s hláškou „Těším se na zítra“ přemístil do pryč.

Harry se pak doma dlouho do noci trápil otázkou, co ho vlastně čeká. Nadával si do idiotů a jiných pomatenců, že na tu hru vůbec přistoupil. No, přinejmenším se jednání zkrátí a on bude mít od těch formálních povinností pokoj. Ale co jen, promerlina, může ten Malfoy chtít! Přehazoval se znepokojeně na lůžku a usnul až k ránu.

Druhý den jednání probíhalo, tak jak Malfoy slíbil. Požadavky na změny zákonů se projednávaly téměř samy a všechny zúčastněné strany byly celkem spokojené s průběhem. Úspěšný kompromis ovládl ovzduší jednání. Aspoň něco. Ale ty významné pohledy, kterými ho jistý mladý muž stíhal, Harryho nutily přemýšlet o Avadě. Jen nevěděl, na koho ji má použít. Na něho nebo na sebe? Idiot! Kretén! Debil! Nemohl si přijít na jméno. Jednání se blížilo ke zdárnému konci a Harry byl víc a víc nervózní. Toužil mu ten zářivý úsměv smazat z obličeje. Jenže slib je slib a on splní, k čemu se zavázal, jako správný Nebelvír. I když tajně v duchu doufal, že Malfoy bude chtít nějakou kravinu, jako třeba jeho famfrpálový pohár. Původně tak nějak věřil, že se Malfoyovi nepodaří přesvědčit svého tatíka, aby změnil taktiku a jednání se nevyvede. Ale na to teď už nesázel. Ale třeba se pokusí porušit dohodu, což by Harryho nepřekvapilo, a on se bude moci z celé věci vyvlíknout. Naděje umírá poslední.

Když ministr kouzel ukončil jednání s nechutně jásavým projevem o vzájemné spolupráci a pospolitosti, Harry už byl uzlíček nervů a žádné nadšení neprojevoval. Jednající vytvářeli debatující skupinky a pomalu se rozcházeli. Hermiona se s ním rozloučila se slovy, že spěchá za Ronem. Jak rád by jim Harry dneska dělal křena, ale dnes za ní jen s povzdechem hleděl. To, že už všichni opustili zasedací místnost si uvědomil, když ho zezadu pevně objaly dvě ruce. Následovalo přemístění, na které Harry nebyl připravený a tak měl problémy, aby to ustál. Pořád ho však „někdo“ pevně držel. Za normálních okolností by byl vděčný, ale teď se rychle vymanil ze sevření a postavil se čelem své … blbosti. Draco tam stál s rukama založenýma na hrudi a na tváři měl svůj obvyklý úsměšek. Harry s údivem zaznamenal, že stojí v chodbě před jeho vlastním bytem.

„Takže, co vlastně chceš a proč jsi nás přemístil právě sem?“ Harry se tvářil jako bouřkový mrak před krupobitím. „A nezkoušej žádné podrazy!“

 „Neboj, všechny tvé podmínky splním. Nikomu nejde o jeho ubohý život. Nechci, abys kradl a podváděl. Nechci nic z tvého majetku. Sám musíš uznat, že mám všeho dostatek. Dokonce ani nechci, abys cokoli veřejně prohlašoval. Mé přání je totiž velmi delikátní,“ dodal a na chvíli se významně odmlčel. Vychutnával si pohled na značně nervózního mladého muže.

„Chci tebe,“ řekl tiše a přistoupil tak blízko, že mohl cítit jeho dech na své tváři.

„Jak ... mě!? Nechápu!“ ohradil se zmatený Nebelvír. „Snad nechceš, abych ti dělal otroka!?“

„To je sice lákavá nabídka …“ zavrněl Draco a chvíli dělal, že o tom vážně přemýšlí, „ale to rozhodně nechci.“

„Tak jak to teda myslíš?“ Harry ustoupil dva kroky dozadu. Celá tahle situace mu byla silně nepříjemná, protože někde hluboko v podvědomí tušil, k čemu se schyluje. Nebyl úplně slepý ke všem těm náznakům, ale prostě je nechtěl akceptovat. Navíc na něco takového Malfoye prostě netipoval.

„Řekni, Harry, už si se líbal s mužem?“ Draco si přímo užíval Nebelvírův šokovaný pohled. „Podle toho, jak se červenáš, tak asi ne.“ Blonďák byl ztělesněná samolibost.

„Ty žertuješ …,“ vydechl Harry.

„V žádném případě,“ odpověděl pevně blonďák.

„Takže tohle je tvé přání? Polibek?“ sondoval situaci. Odolával touze zbaběle zdrhnout.

„Pro začátek ano. Ale špatně jsi poslouchal. Chci tebe a rozhodně to nehodlám odbýt jednou pusou. To znamená, že chci všechno, co mi můžeš v tomto směru nabídnout,“ panovačně vyhlásil svůj požadavek. „Všechno, rozuměl jsi?“

„Ty jsi se dočista zbláznil! Nejsi náhodou pod vlivem nějakého zkurveného lektvaru?!“ Harry vztekle zatínal pěsti a zarputile zíral do těch šedých očí. „Do prdele, s tímhle vůbec nepočítej!“

„Rozhodně jsem zcela při smyslech a požaduji svou výhru“, prohlásil Malfoy s naprostým klidem. „Kdo by odolal Chlapci-který-přežil, že? A samozřejmě, že s tím tvým do prdele počítám.“ Teď už se Harrymu přímo vysmíval. „Přece nechceš porušit své slovo, nebo ano? To by asi nemělo příliš dobrý vliv na tvou neposkvrněnou reputaci čestného hocha, co myslíš?“

„Blbost! Nebudeš o tom přece někde mluvit!?“ Harryho polil studený pot.

„Chceš se vsadit?“

Noční můra.

A Harry opět couval. Vážně jsem měl zdrhnout!“ pomyslel si a zoufale se snažil vymyslet nějaký únik.

„Nemůžeme spolu … to nejde! Co tvoje rodina! A navíc, mě muži nepřitahujou! A ty jsi, pokud vím, taky na holky!“

„Ts, ts, ts,“ kroutil Draco zamítavě hlavou. „Mou rodinu nechej na starosti mně. A co se týká té přitažlivosti, to není tak jisté.“

Draco opět zlikvidoval mezeru mezi nimi, uchopil Harryho kolem pasu a přitáhl si ho do objetí. Ten se pokusil vykroutit, ale byl zastaven horkými rty, které se žádostivě přitiskly na ty jeho. V tu chvíli měl pocit, že ho zasáhl blesk. O své orientaci mlžil, vlastně si tím sám nebyl zcela jistý, ale tohle prostě nečekal. Dobře, byl ochotný uznat, že ho muži nenechávají zcela chladným. Ale Malfoy? Draco Malfoy? Draco! Přestával mu fungovat mozek, když cítil ty něžné doteky rtů a měkký jazyk, který se mazlil s jeho dolním rtem a dráždil ho v koutcích úst. Neubránil se blaženému vzdechu. V tu chvíli polibek skončil a Harry jenom konsternovaně zíral do samolibě se culící tváře.

„Harry, zdá se, že tu jsou, ohledně tvého odporu k mužům, jisté pochybnosti,“ zašeptal mu do obličeje, „co myslíš?“ Konečky prstů levé ruky mu přejel po dolní čelisti a sklouznul na krk. Pak uvolnil objetí a ustoupil zpět.

Harry pořád jenom zíral, šokovaný vlastními pocity, což na tváři Draca opět vyvolalo úsměv.

„Pro dnešek to, jak tak na tebe koukám, stačí. Ale zítra tě čekám u mne. Přijď letaxem, stačí říct byt Draca Malfoye. Takže v pět. Už se těším na svou výhru.“ Hlas mu klesl do mnohoslibných hloubek a Nebelvír jen na sucho polknul.

„Nechceš si to přece jenom rozmyslet?“ zkusil to Harry usmlouvat, když se trochu vzpamatoval. Pořád nemohl uvěřit, že je to pravda. Určitě je to jenom špatný sen, ta nejpraštěnější noční můra, ze které se probudí.

„Malfoy se nikdy nevzdává své výhry.“ S tím se přemístil a zanechal tam úplně naprosto konsternovaného černovlasého muže. Harry se jenom vyčerpaně opřel o zeď a oběma rukama si přejel přes obličej. „Merline, pěkně jsem si zavařil.“ Jako zpomalený film se vydal ke svému bytu.

Celý večer, a pak i celou noc, běžel Harrymu hlavou možný scénář, jak to bude zítra probíhat. Nedokázal si představit, že Malfoyovi prostě roztáhne nohy. Tohle prostě nešlo. Ale tušil, že ten si bude chtít svůj triumf užít až do úplného konce. Harry jenom doufal, že si to odbude rychle. Jistě, Malfoy bude pravděpodobně stejně šířit zvěsti o pokoření Harryho Pottera, ale to se dá vždycky zpochybnit. Taky ho napadlo, že by tam zítra prostě nešel a nechal svého soka, ať si plácá, co chce a kde chce. Na pomluvy a urážky byl zvyklý. Jenže tady prostě neustále narážel na vlastní Nebelvírskou čest, jak trapné. Nechtěl se zpronevěřit sám sobě.

Od rána chodil po svém bytě jako zvíře v kleci. Od včerejška nic nejedl, protože by se pravděpodobně pozvracel. Tak to pro jistotu ani nezkoušel. Znovu  na sobě zakusil starou známou pravdu o tom, jak čas rychle běží, když se člověk něčeho obává a naopak. A Harry se opravdu netěšil. Pořád přemýšlel nad tím, co ho čeká a bojoval s návaly nevolnosti. I když někde uvnitř cítil jistou zvědavost, obavy ji vždycky potlačily. Taky přemýšlel, jak to Malfoyovi znepříjemnit. Třeba by mohl přijít špinavý a smradlavý. Nad tou představou se uchechtl. Jsem vážně zoufalec, pomyslel si a celou tuhle pitomost zavrhl. Na špínu existuje pár velmi snadných kouzel a za ty posměšky mu to nestálo. Udělá to teda úplně obráceně a dá si pořádnou koupel. Snad se tím i trochu uvolní. Napustil si vanu horkou vodou a nalil tam spoustu pěny do koupele. Když se ponořil do té hory bílých voňavých bublinek, pocítil touhu se v nich prostě rozpustit a zmizet. Vyloženě se ráchal ve své depresi. Nakonec se přece jen uvolnil aspoň natolik, že si po dvou téměř probdělých nocích maličko zdřímnul.

Otevřel oči ve vychladlé vodě, bublinky dávno vyšuměly. „Sakra!“ Vylítnul jako střela. „Kolik je hodin!“ Chvíli se zmateně rozhlížel. Nemohl si vzpomenout, kde nechal ležet hůlku. Pak zase hledal ponožky. Nakonec skákal po jedné noze, jak se snažil fofrem nasoukat do riflí. Neměl už moc času a při tom spěchu se docela zapomněl nervovat. Rychle na sebe naházel oblečení, popadl hrst letaxového prášku a doslova se vrhnul do krbu. Na druhé straně vypadl jako cukrář a měl co dělat, aby to ustál.

S úžasem se rozhlédl po luxusně zařízeném pokoji a v křesle zaznamenal ležérně sedícího Draca Malfoye, jak si s naprostým klidem čte noviny.

„Máš zpoždění,“ řekl místo uvítání.

„Nebudu se ti omlouvat! Nic takového ode mě nečekej,“ kontroval popuzeně Harry.

„Buď klidný, čekám od tebe úplně jiné věci.“ Vstal, odložil noviny a vykročil směrem k návštěvě. Když stáli přímo proti sobě, všiml si Harryho zrychleného dechu.

„Ale! Tady je někdo rozrušený. To ses na mě tak těšil?“ brouknul Harrymu do ucha.

„Hele, brzdi! Jednoduše jsem zaspal a trochu jsem spěchal.“ Harry měl instinktivní touhu zmizet z blonďákova dosahu, ale nebylo mu to umožněno.

Malfoy ho chytil za zápěstí a mírným tahem mu naznačil, aby ho následoval, čímž se plynule přesunuli do ložnice. Při pohledu na obrovskou postel s nebesy se Harrymu zatmělo před očima. Rychle vytrhnul svou ruku ze sevření, vědomě i podvědomě se snažil celou věc oddálit.

Draco se jenom uculil. „Tak tě tedy vítám ve svém hnízdečku,“ mávnul rukou výmluvně k ohromné posteli. „Neuděláš si pohodlí?“ Začal postrkovat svou oběť jejím směrem.

„Co si myslíš? Že se ti tu nabídnu jako nějaká děvka?“ vrčel Harry a vzepřel se mu.

„Bojíš se?“ Draco musel vyvinout mnohem víc síly, aby ho postrčil požadovaným směrem.

„Ani ve snu!“

Harry se opřel proti němu, aby mu vzdoroval a chvíli se přetlačovali. Hleděli si zblízka do očí a dýchali si do tváře. Ale tlak protivníka náhle povolil a on doslova vlétl do pevné náruče. Okamžitě ucítil polibek, tvrdý, trestající. Bránil se a útočící rty napadl zuby. Draco sykl bolestí a doslova Harryho odhodil na postel. Okamžitě ho přikryl vlastním tělem a ruce se mu snažil udržet přitlačené po stranách hlavy.

„Budeme bojovat? Jak vzrušující! Cítíš taky to erotické napětí?“ Jeho dech byl zrychlený, jindy uhlazené vlasy mu padaly do zardělého obličeje a oči mu nebezpečně jiskřily. Harry nevěděl jestli potyčkou nebo vzrušením. Asi obojím, protože sám cítil, jak mu v těle stoupá pocit vzrušení a adrenalin.

„Drž hubu, sakra,“ zasyčel a stěží popadal dech. Nikdy by nepřiznal svoje pocity, ale jeho tělo ho zrazovalo.

„Hmmm, jak nedočkavý,“ zavrněl mu Draco do ucha. Jazykem mu začal laskat krk a přitom se na jeho těle začal pohupovat, čímž vytvářel tření právě v těch zrádných partiích.

Harry se pod ním zmítal, aby se vyprostil, ale tím všechno jen zhoršoval. Ten pocit vzrušení a touhy se stal téměř nesnesitelný. Neudržel hlasitý vzdech, když Draco lehce přitlačil na jeho rostoucí erekci. Ten se opět přisál na jeho ústa a vynutil si vstup jazykem dovnitř. Nebyl to něžný polibek. Situace to ani neumožňovala. Byl to souboj. Pustil Harryho ruce, protože se nutně potřeboval dostat k dalším částem jeho těla a vůbec se nestaral, že se ho snaží odstrčit. Stejně to nebylo přesvědčivé. Teď už nebylo cesty zpět. Trhnutím zlikvidoval knoflíky na Harryho košili, aby se ústy dostal na jeho hrudník. Jeho pozornost okamžitě upoutaly bradavky. Vybral si jednu, aby se k ní lačně přisál. Harry se pod ním vzepjal, vstříc dotykům jeho jazyka, rtů i zubů. Už nedokázal vzdorovat vzrůstající vášni. Podlehl. Přistihl se, jak  pomáhá svému nepříteli se svlékáním jeho i sebe samého. Pohybovali se v horečném, nenasytném tempu, vzduch se chvěl sténáním a výkřiky slasti s trochou bolesti, když přišly na řadu zuby nebo tvrdší stisky rukou v citlivějších partiích.

Ve svém boji o nadvládu se nijak vzájemně nešetřili. Ale Draco měl mírně navrch a oba to věděli. A když Harry ucítil Dracova ústa a jazyk na svém penisu, kapituloval docela. Svíjel se slastí, svými boky mu vycházel vstříc a rukama tahal za blonďaté vlasy, zatímco v jeho otvoru už pracovaly šikovné prsty, aby ho připravily. A Harry to chtěl. Toužil po naplnění a dal to patřičně najevo.

„Udělej mi to! Chci to!“

Draco zavrčel a tím přenesl vzrušující chvění přímo na Harryho penis. Bez dalších okolků se nad ním vztyčil, uchopil a roztáhl jeho stehna, aby si ho nastavil k průniku. Neváhal a vstoupil do zvoucího otvoru. Harry vykřikl. Jeho tělo se napnulo bolestí i slastí.

„Ano! Křič! Křič pro mě!“ šeptal naléhavě blonďatý démon a tvrdými přírazy začal trestat to hříšné tělo pod sebou. Jejich těla se leskla potem a vzduchem se šířila nezaměnitelná vůně sexu. Tempo přírazů se zrychlovalo a oba aktéři se nezadržitelně blížili k vrcholu. První se udělal Harry. Ve výkřiku vrcholné slasti zvrátil hlavu dozadu, celý se vypjal do oblouku a prsty zatnul do boků svého trýznitele. Břicho mu potřísnilo jeho vlastní sperma.

Draco si užíval pohled na ten vášnivý orgasmus, ten pocit horkého a pevného sevření kolem jeho orgánu a netrvalo dlouho a i jeho to katapultovalo do vytouženého uvolnění, které přišlo v několika vlnách, které rychle odeznívaly. S posledním slastným výdechem se zhroutil na tělo pod sebou. Oba zažívali slast uvolnění, pomalu se jim zklidňoval tep, tišil dech. Harry si pomyslel, že to, sakra, nebylo zas tak špatné.

A pak přišla ledová sprcha. Blonďák se zvedl na jednom lokti a shora se, s ne zrovna příjemným úsměvem na tváři, zahleděl na Harryho.  

„Fajn, Pottere, takže jsme si to odbyli. Teď se oblíkni a vypadni.“ Tohle lakonické prohlášení Harrymu na chvíli zastavilo srdce. Nečekal vyznání lásky. Ale tohle bylo bezcitné, kruté, tak Malfoyovské. Neškodilo by trochu slušnosti. Úplně cítil, jak mu vyrazila pára z uší.

Vztekle vyskočil z postele a začal na sebe rychle házet oblečení. Dnes už podruhé.

Malfoy ho pobaveně pozoroval, zatímco se slastně protahoval v posteli. Dostal, co chtěl a byl sám se sebou neskutečně spokojený. Rozzuřený Potter ho neskutečně bavil. Ale to už věděl dlouhá léta a některé věci se prostě nemění.

„Jsi zasraný zmetek, Malfoyi! Tohle ti jednou vrátím!“ Zuřivě za sebou práskl dveřmi a chvátal k letaxovému krbu, aby se dostal co nejrychleji pryč. Byl rozpolcený. Nevěděl, jestli má být spokojený nebo naštvaný. Hlavní bylo, že už to má za sebou a nebylo to tak strašné, jak se obával. Tak proč ty smíšené pocity. Příště už se nenechá tak snadno vyprovokovat, protože chybami se člověk učí. Ale jednu věc si ujasnil rovnou. Teď už mu bylo jasné, jakou neskutečnou slastí pro něho byl sex s mužem. Nebo Malfoyem? Tak tuhle myšlenku okamžitě usmrtil, na místě. Merline, bolelo ho celé tělo!

Zatímco si Harry doma lízal rány a zpíjel se do němoty, což mu šlo na lačný žaludek celkem snadno, Draco se pohodlně roztahoval ve své posteli a prohlížel si modřiny a šrámy na svém těle. Sex s Potterem byl drsnější, než by od něho čekal, ale stálo to za to. A se spokojeným úsměvem, ještě než pomalu upadl do příjemného spánku, pronesl do ticha:

„Jistě, že mi to vrátíš. Počkám si na to. Malfoy se nikdy nevzdává dobytého území!“

Konec