Nová věštba - 05.

kapitola 5. Věštba (autor Jutaki)

Děkuji za komentáře: terkic, Nade, bibi a jednomu Anonymovi, který se pozapomněl podepsat. :-)

  „První dojem ve společnosti nejvíce ovlivňuje způsob seznámení…“ začetl se Meldon do pergamenu, který dostal od Valcara při příjezdu a přitom klidně polehával na obrovské posteli s nebesy „Proto je důležité si uvědomit jak rozdílné je chování nočních tvorů od kouzelníků.

1.    Kouzelníci se seznamují podáním ruky a navzájem, nebo pomocí třetí osoby, se představí. Takže je důležité si zapamatovat, že ve společnosti nočních tvorů ruce nepodáváme. Když se seznamují tvorové se stejným společenským postavením tak místo podání ruky si navzájem stisknou předloktí. Tento způsob jsme převzali od Amazonek. Dále pak vše probíhá stejně. Pokud, se ale seznamují tvorové z různé společenské vrstvy, ten z nižší se ukloní a sevřenou pěst si přitiskne na srdce. Tento způsob je také od Amazonek. – Nebudu ti přesně popisovat proč, když jsem ti to doma vysvětloval, celou dobu jsi spal. - Dále vše ostatní probíhá jen formálně a je nepřípustné navázat ve společnosti s osobou z nižšího kruhu nějaký bližší kontakt. TO SI ZAPAMATUJ! A co se týče tebe: Jsi vysoce postavený. To znamená, že ty se NIKOMU nebudeš uklánět. Maximálně si stisknete předloktí, ale to uděláš jen v případě, že já nebo tvá matka se té osobě ukloníme. ALE TY NE!“ Dhampýr si vše pečlivě četl a vždy, když četl zvýrazněný text, tak se musel zašklebit. Valcar uměl odhadnout jeho chování. „Dále pak:

  

2.    Postavení žen ve vampýrské společnosti je hodně sporné. Je to tím, že sice vampýrky narozené v urozené rodině mají o něco vyšší postavení než muži, tak vampýrky z obyčejných rodin se považují za spodinu. Proto si dávej POZOR! Mají ve zvyku svádět urozené, aby jejich potomci měli nějakou budoucnost, a navíc ti tím hodně znepříjemní život. Budeš pro ně něco jako trofej, takže bacha!

  

3.    USMÍVEJ SE ZA KAŽDOU CENU! Pokud se TY budeš tvářit nadšeně, tak by vše mělo dopadnout dobře!

PS.: Sedíš v čele stolu, tak se později nediv. Taky zbytečně nepanikař. Nějak to dopadne.“

  Meldon tupě zíral na poslední řádek a pomalu začal fialovět nad nedostatkem kyslíku.

  V čele? To ne! To nemůže být pravda. A proč v čele? Sakra! Sakra!

„…Sakra!“ ani si neuvědomil, že začal nadávat nahlas, když v tom ho přerušilo zaklepání na dveře.

  Po nejistém „Dále.“ se dveře otevřeli a v nich stál sluha, který mu předtím přinesl něco k snědku.

  „Přišel za vámi váš otec, Lord Valcar.“ řekl jen a hluboce se uklonil. Meldon při tom zaregistroval, že má pěst u srdce, přesně jak mu říkal…

  LORD Valcar?

  „Díváš se na mě, jako bys viděl ducha.“ usmál se na něj Valcar. A posadil se na draze zdobené křeslo u krbu. Celý pokoj byl v podstatě přehnaně drahý. Dokonce ho napadlo, že kdyby prodal to křeslo, na kterém právě seděl Valcar, určitě by za ty peníze nakrmil celou Afriku.

  Nacházeli se v jeho ložnici. Byla celá stříbrnošedá a díky těmto barvám se cítil dhampýr odpočatě. Nebolely ho z něj oči, ale přesto byly komnata pastva pro oči. Pokoj byl vytapetovaný ve světle lesklé barvě. Měl obrovské okno, které mělo po stranách těžké tmavě, až skoro černé, závěsy. Podlaha byla kamenná, ale na většině míst ji překrývali tlusté koberce se zvláštními vzory. Nábytek v pokoji byl tmavý a křesla u krbu na první pohled nepohodlné, ale když si Meldon sedl do jednoho z nich, zjistil, že jsou kouzlem upravené, aby se v nich cítil velmi dobře.

„Mohl bys mi prosím vysvětlit…“ dhampýr provrtal pohledem elfa „proč tě nazývají LORD?“ zeptal se ublíženě a nasupeně si na hrudi překřížil ruce.

  „Zapomněl sem…“ začal vysvětlovat, ale jeho syn ho přerušil.

  „Zapomněl? Že jsi Lord? AHA! Čemu se vlastně divím, když je to úplně běžná věc.“ říkal ironicky a rozhazoval kolem sebe rukama.

  „Pro mě ano. Navíc jsem ten titul nepoužíval několik stovek let. Dokonce ani Malfoy není, že mám titul a věř mi…“ tajemně se odmlčel a škodolibě se usmál „až se to dozví, zešílí žárlivostí.“ po jeho slovech už Meldona přešla zlost a i jemu unikl pobavený úsměšek.

  Tak to si nenechám ujít! He. He.

  „Matka má také titul?“ zeptal se z ničeho nic s pohledem upřeným do ohně.

  „Je Lady pochopitelně.“ Meldon se zamračil.

  Pokud oni mají titul tak to znamená, že ho možná budu mít i já.

  „A já mám taky nějaký titul?“ zeptal se a postřehl jak se Valcar mírně napjal v ramenou.

  „No…“ pak nastala menší pomlka, kdy se snažil Valcar vymyslet něco, jak se tohoto témata vyhnout, ale nakonec to vzdal. Přeci jen je lepší když to bude vědět rovnou.

  „Jsi Mesiáš, pojítko mezi našimi rodinami. Není to zrovna titul, ale budou tě tak označovat. Mesiáš se překládá jako „zachránce světa“ díky tobě je spojení našich rodin kompletní a trvalé. Ale neboj. Není to nic závazného. Jinak jsi Lord, ale to ti už asi došlo.“

  „Proč se vždycky zapletu do těch… těch SRAČEK!“ vybouchl bývalý Chlapec- který-přežil. Za normálních okolností by ho elf napomenul za nevhodná slova, ale i on sám nebyl zrovna nadšený, že se to týká zrovna jeho syna. Nakonec si dhampýr jen unaveně povzdechl a poraženecky svěsil ramena.

  „Tak… možná je načase ti říct, proč jsem přišel.“ ozval se z ničeho nic Valcar a upoutal tak Meldonovu pozornost.

  „Pamatuješ si den, kdy jsme šli do Příčné a stavili jsme se v obchodě pana Ollivandera?“ chlapec kývl „A pamatuješ si, jak se zmínil o nějaké věštbě?“ další kývnutí „Dnes dopoledne jsem si na to náhodou vzpomněl, a protože jsem neměl co na práci, tak jsem se za ním stavěl, abych se na tu věštbu zeptal.“ v tuto chvíli Meldon již pozorně napínal uši.

  „Takže ta věštba je zaměřena na mě nebo pana Ollivandera?“ valcar si povzdechl a vytál malý útržek pergamenu. A jelikož v této chvíli bylo lepší, aby si na tu věštbu udělal Meldon svůj vlastní názor, dal se do čtení.

„V polovině sedmého měsíce

ve dveřích zjeví se,

chlapec s krví sobě cizí,

jenž pozbyl dvojče mocné hůlky

a jehož identita nenávratně mizí.

Mění se mu den v noc,

rozvíjí se jeho magická moc.

Již druhá věštba omotává jeho mysl,

jeho životu dává smysl.

Potomci těch, kteří obelstili smrt, znovu se setkají tváří v tvář,

jenže nyní jejich setkání neohrožuje zelená zář.“ 

  „Tohle není stejná věštba jako od naší učitelky ze školy.“ řekl zamyšleně Meldon a neurčitě zíral z okna.

  „Ptal jsem se ho, jestli to náhodou není od toho samého věštitele, který věštil úpadek Voldemorta, ale není. Prý se to stalo, když byl v Austrálii.“ odpověděl.

  „Co si o té věštbě myslíš?“ zeptal se z ničeho nic Valcara a upíral na něj své temně rudé oči, které bývali smaragdově zelené.

  „Myslím, že se shodneme, že prvních 9 veršů, jsou o tobě, ale nevím, z čeho poznal, že jsi býval Harry Potter.“ řekl zamyšleně „Možná z té poslední části. Té nerozumím, ale když jsem se na to ptal, řekl, že na vše musíme přijít sami.“ povzdech si a nahlas znovu přečetl poslední dva verše.

„Potomci těch, kteří obelstili smrt, znovu se setkají tváří v tvář,

jenže nyní jejich setkání neohrožuje zelená zář.“

  „Ani já tuhle část nechápu, ale podle mě to nevěděl ani pan Ollivander, i když u něj si nemůžeme být jistí s ničím.“ řekl Meldon a vzal si od otce pergamen, na kterém byla napsaná věštba, a pečlivě si jí přečetl.

  Kéž by tu byla Hermiona, ona by mi poradila. Uvažoval, když v tom ho něco napadlo.

  „Pan Ollivander si pamatoval úplně každého kouzelníka, kterému prodal hůlku. Takže to bude nejspíš ta část s hůlkou:

-jenž pozbyl dvojče mocné hůlky-

  To musí být ono! Svojí hůlku jsem ztratil, když jsem utíkal před vlkodlakem. A pamatuji si, že v den kdy jsem si jí kupoval, mi řekl, že jádro mé hůlky je pírko z ptáka Fénixe, a že tentýž Fénix upustil ještě jedno jediné, které bylo použito na hůlku Voldemorta.“ řekl Meldon a podíval se na otce, který souhlasně přikyvoval.

  „Podle mě máš pravdu. Přeci jen prodával hůlky a…“ chtěl pokračovat, když ho přerušilo zaklepání a hned na to se ve dveřích objevila Vivienne.

  „Děje se něco?“ zeptal se překvapený dhampýr a pohledl na elfa, který se tvářil stejně, ale jen chvíli, protože mu začali mírně cukat koutky.

  „Co se děje? Za chvíli to už začne a já se místo příprav musím zabývat tím, co děláte vy dva!“ řekla rozhořčeně a našpulila rty.

  V tu chvíli si Meldon vzpomněl na tu večeři a jeho nálada klesla pod bod mrazu.

  „Měl pro mě přijít sluha a…“ chtěl říct dhampýr, ale Vivienne ho nenechala domluvit.

  „To měl, ale pak se objevil u mě se slovy, že máš zamčené pokoje a nikdo neodpovídal na jeho klepání. Tak se vydal za tvým otcem, který ale taky nebyl k nalezení, až přišel za mnou.“

  „Za to se omlouvám, úplně jsme zapomněli na čas a nevnímali okolí. A pokoje jsem zamkl já, aby nás nikdo nevyrušil. Bavili jsme se o té věštbě.“ ujal se slova Valcar a omluvně se usmál na oba. „A kdy to má začít?“

  „Za…“ podívala se na obrovské kyvadlové hodiny v pokoji „za dvanáct minut, takže honem nebo přijdeme pozdě!“ začala je popohánět Vivienne a oba ji poslušně následovali.

***************************************************

*POZNÁMKA AUTORKY: Omlouvám se, že je to tak pozdě, ale vymyšlení a napsání věštby dalo překvapivě zabrat. Ale zase je tenhle díl delší než poslední, sice jen o 1 A4, ale i to se počítá. :-)

*Lord, Lady- V minulém díle jsem se zmiňovala, že jeho rodiče mají vysoké postavení a tak jsem jim udělila tento titul. U nich mi připadá tak akorát, protože jsem z nich nechtěla dělat prince, krále a podobně. To by se podle mě k nim moc nehodilo.

*Mesiáš- S tímhle mi musela poradit Nade. Vůbec mě nic nenapadlo. Jediný s čím jsem si byla jistá, že to muselo být něco extra, ale zase ne moc výrazné. Tohle byl jak dar z nebes: Žádný šílený titul, jen obyčejná společenská mánie, která byla stejná i v kouzelnickém světě, když se mluvilo o Harrym Potterovi. A tak mě napadlo, proč neudělat něco podobného, aby Harry nezažíval velkou změnu prostředí. :-)

*Věštba- Konečně je to tu. Tolik očekávaná věštba týkající se našeho hrdiny. Tu jsem také vymýšlela za spolupráce Nade, i když jsem jí neřekla kam se vše bude ubírat a co to vlastně znamená, ale pomohla mi jí zašifrovat.
Pokud se někomu nebude líbit jakým směrem se to ubíhá a co znamená: Potomci těch, kteří obelstili smrt. Můžu vás uklidnit, když vám řeknu, že v tomto se držím předlohy knížky a nic nového jsem na vás nenarafičila? (pozn.: Těm, kterým dojde smysl této věty, ať si to nechají pro sebe. Kdo to prozradí smažu jim komentáře!) Taky vás chci poprosit, abyste nezačali hned listoval v knihách, ale počkali si, jakým způsobem to podám v té povídce já SAMA! Děkuji.
Dále pak jsem ve věštbě použila spoustu neurčitých definicí a popravdě... doufám, že to nechápete! :-) Možná se to zdá divné, ale v dalších dílech se budou podrobně zabývat významem věštby, ano? Teď to ale nestihli, protože už v příštím bude setkání Harryho nové rodiny (už se těším, až si budu vymýšlet charaktery... :-/ )


PS.: Pokud máte nějaké otázky, zeptejte se v komentářích a já vám odpovím. Dále mě pak můžete kontaktovat na e-mail: AiShine@seznam.cz 

4. kapitola<<<>>>6. kapitola