Nová věštba - 03.

kapitola 3. Setkání (autor Jutaki)

Hrozně moc děkuji za komentáře od terkic, Nade a bibi.

  Dvě hodiny po rozedněním pak Vivienne a Meldon vstali a vydali se do vstupní haly, kde na ně už čekal Valcar.

  „Všechny papíry byly vyřízeny rychle, protože ministerstvo se bojí, aby mezi čekáním se někdo nevydal vyzvídat podrobnosti o Harrym Potterovi.“ řekl úsměvně elf. A na přivítanou se políbil s černovlasou vampýrkou.

  „Meldone, až budeme v Příčné ulici, nikoho nezdrav, jedině když jiní pozdraví tebe, ale i tak to dělej odměřeně. Nechceme, aby tě někdo poznal podle zvyklostí.

  Taky bys měl vědět, že naše rodina má vysoké postavení, dokonce větší než Malfoyovi a jsme i bohatší. Pak, na rozdíl od nich, jsme ve válce neutrální, to znamená, že v tuto chvíli i ty, než se rozhodneme co dál. A to, že jsi dhampýr není žádná ostuda, budeš uznáván stejně jako čistokrevný kouzelník pocházející z bohaté a vlivné rodiny. V některých případech dokonce i víc než oni. To díky síle tvé magie, plus k tomu připočti to, že máme ohromný majetek.

  Takže hlavu vzhůru a snaž se chovat co nejvíce odměřeně. A nakonec nás oslovuj otče a matko, aby nikdo neměl podezření.“ už se nadechoval k pokračování, když mu to překazila Vivienne.

  „Nic si z toho všeho nedělej Meldone. Valcar si libuje v dlouhých projevech.“ řekla.

  Meldon se nad tím jen usmál a odhrnul si vlasy z očí. V tu chvíli se ozvalo hlasité PRÁSK a před ním se objevil malý domácí skřítek oblečený do miniaturních černých šatiček. Meldon jen překvapeně vzhlédl s vepsanou otázkou v očích. Vždyť ten skřítek byl oblečený do čistého oblečení.

  „Elfové nepovažují skřítky za podřízené. Nejsou to naši otroci, ale dobrovolní pracovníci, co se týče tohoto domu.

  Dobré ráno Wiki.“ pozdravil Valcar malého skřítka, který se mu hluboce uklonil a podal Vivienne cestovní plášť z černé drahé látky a připnula si ho u krku. Pak Valcar zamířil k vstupním dveřím a zastavil se u obrovského krbu. Vzal si do hrsti letaxový prášek a se slovy „Příčná ulice“ zmizel v zelených plamenech.

  U krbu ho, ale zastavila Vivienne. „Meldone, k tomu aby ses později dostal zpět, potřebuješ znát heslo ano? Je to Ilfirino a aby to heslo fungovalo, musíš vědět, co to znamená. Ilfirino znamená nesmrtelný. Zopakuj to.“

  „Ilfirino.“ řekl Meldon.

  „Dobře. Dávej pozor, aby se nikdo nedozvěděl to heslo ano!“ řekla, ještě než taky zmizela v zelených plamenech.

  Když se Meldon objevil v krbu Příčné ulice, Valcar ho zachytil, aby nespadl a popostrčil syna dále od krbu, protože se v něm začali objevovat další kouzelníci. Pak se vydali do obchodu pana Ollivandera, pro novou hůlku.

  Když vešli do zaprášeného krámku, ozval se s otevřením dveří zvonek v zadní části obchodu a ze dveří vedle řady hůlek se objevila postava s bledýma zkoumavýma očima.

  „Vítejte. Je opravdu vzácné potkat dospělého dhampýra a ještě vzácnější, aby si přišel koupit hůlku, když může dhampýr stejně dobře kouzlit i bez ní. No, tak mladíku. Jaké je tvé jméno?“ zeptal se Ollivander a Meldon měl pocit, že ví víc, než říká.

  „Meldon Alcarmo.“ řekl klidným hlasem, i když uvnitř byl opravdu nervózní. Tohle považoval za první zkoušku, jestli se dokáže přetvařovat před lidmi, se kterými se osobně setkal.

  „No tak se na to podíváme…“ řekl a přešel ke skříni, kde byly schovávány kouzelné hůlky. Pan Ollivander se zamyšleně podíval směrem k Meldonovi a široce se usmál.

  „Jedenáct a půl palce, strom- Javor klen, blána ze srdce černého Hebridského draka. Vezměte si jí pane- Meldone.“ řekl Ollivander a podal mu hůlku z šedého dřeva. Ta ve chvíli, kdy se jí Meldon dotkl, vykouzlila temně rudé jiskry a Meldonovým tělem prostoupila opravdu silná magie.

  „Blána ze srdce Hebridského draka se normálně nepožívá, jelikož je pak hůlka ve výběru kouzelníka opravdu vybíravá. A zrovna tahle čekala na svého majitele 18 000let, pane Pottere.“

  Meldon sebou trhl. „Napadlo mě, že to víte.“ usmál se na něj. „Mohu vás poprosit, abyste si to nechal pro sebe, pane Ollivandere.“

  „Jistě, jistě. Vaše tajemství je u mě v bezpečí, pane… Meldone.“ usmál se na něj vševědoucně Ollivander. „A nemusíte se bát, věřte, že ani samotný Brumbál nepozná, kdo jste. Bylo mi totiž předpovězeno, že si přijdete znovu koupit hůlku do mého krámu. A teď byste měl jít. Jdou mi sem další zákazníci.“ usmál se na ně a oni s tichým rozloučením odešli hned potom, co zaplatili.

  „Tak,“ přerušila vampýrka napjaté ticho „co takhle jít teď koupit Meldonovi společenské hábity? Popravdě se na to těším celý den!“ řekla úsměvně a tím prolomila Valcarovu pochmurnou náladu.

  Zamířili tedy do obchodu Madame Malkinová / Hábity pro každou příležitost. Meldon si až teprve teď začal všímat lidí, kteří se jim vyhýbají a zároveň se zájmem prohlížejí. Ale nic si z toho nedělal, vždycky byl zvyklí na nadměrnou pozornost. Už se smířil s tím, že ho budou do konce života doprovázet zvědavé pohledy lidí. Vždyť předtím byl slavný Harry Potter a teď je dhampýr, dědic vampýrky a nočního elfa. Prostě jeho život je plný překvapení.

  Když vešli do obchodu, uvítala je usměvavá postarší žena.

  „Bradavice?“ zeptala se automaticky a Meldon se nad tím musel pousmát. Potřásl hlavou v zápornou odpověď.

  „Zatím o Bradavicích jen uvažujeme. Spíše bychom potřebovaly společenské hábity a hábity na denní nošení“ řekl Valcar.

  „Dobře, takže co takhle tři draze zdobené společenské hábity různého střihu a dva obyčejné?“ podívala se na Meldona a Valcar jen souhlasně kývl.

  „Tak mladíku, prosím postav se na tu stoličku.“ Meldon tak učinil a pozoroval jak si ho madame Malkinová obdivně prohlíží. „Ty hábity uděláme v rudých odstínech, aby ti ladili s očima.“ řekla madame a hned na to se u ní objevila látka.

  „Po třech hodinách práce bylo vše hotovo. Nejvíce času zabralo zdobení. Všichni tři se mezitím procházeli po Příčné ulici, kde ještě stihli koupit v jednom krámku oblečení inspirované mudlovskou módou. Teď byli zpět v obchodě a Meldon si zrovna zkoušel poslední a nejkrásnější z hábitů. Mezitím co si ho v postraní oblékal, vešli do obchodu Malfoyovi.

  „Ale, ale… Valcare, tebe bych tu nečekal. Myslel jsem, že ses začal stranit všem i se svou ženou potom co ti před dvaceti lety zemřel syn. Kdo teď bude tvým dědicem, když jsi bezdětný.“ zeptal se posměšně, ale i tak projevoval úctu.

  „Jsem si toho vědom Luciusi, ale máš špatné informace. Dědice mám. Mému synovi bude zanedlouho šestnáct let.“ řekl s úsměvem, což Luciuse znepokojilo. A jako na povel se před nimi objevil Meldon s arogantním úšklebkem. Kolikrát se najde příležitost rozhodit Luciuse Malfoye? To si přece, bývalý Harry Potter, nemohl nechat ujít.

  „Luciusi seznam se prosím s Meldonem Alcarmo. Mým synem a dědicem veškerého mého majetku.“ pronesl Valcar a sledoval Luciusův překvapený výraz.

  Lucius si Meldona prohlížel se zájmem odrážejícím se v jeho očích. A kdo by se divil. Meldon oblečený v dlouhém karmínově rudém hábitu zdobeném rubíny. Pod nimi vínovou košili a na ní černou vestu vyšívanou temně rudou nití. A nakonec černé úzké kalhoty s rudými odlesky. A to vše podtrhoval smyslný pohled temně rudých očí.

  „Meldone tohle je Lucius Malfoy, jeho žena Narcisou a jejich syn Draco.“ řekl.

  „Rád vás poznávám.“ řekl a podíval se zvědavě na Draca. Ten chudák vypadal vyděšeně k smrti. Meldona napadlo, jak pozlobit Draca. A tak když se mu podíval do tváře, si Meldon olízl rty, tak aby tím obnažil své špičáky. Když si toho mladší Malfoy všiml, zbledl a Meldona napadlo, že asi nemá daleko do mdlob. Ale k jeho smůle si toho všiml i Lucius a svůdně se na mladého dhampýra usmál.

  „Valcare, proč si všechny ty roky ukrýval tenhle- skvost?“ zeptal se Lucius, po tom co odtrhl svůj pohled z toho nádherného dhampýra.

  „Doufám, že neočekáváš, že ti budu vyprávět o svém soukromém životě na veřejnosti a Meldone, už se můžeš jít převléci.“ Meldon jen lehce kývl a odešel ladným krokem.

  „Říkal si, že brzy bude mít narozeniny, doufám, že budeme pozváni.“ řekl Lucius a s kývnutím hlavy odešel následován svou ženou a synem, který vypadal, že každou chvíli hrůzou zkolabuje.

  „Mám z toho špatný pocit.“ ozvala se Vivienne a podívala se směrem, kde se jejich syn převlékal. „Co kdybychom je prostě nepozvali?“

  „To nejde, rád bych, ale nejde to. Budeme muset syna na to dopředu připravit, protože se mi vůbec nelíbil Luciusův přístup.“ řekl a povzdechl si.

  „Myslím, že tohle není to, co by vás mělo trápit.“ ozval se dhampýr. „Já si třeba myslím, že mé společenské vychování, bude kamenem úrazu.“ řekl a nervózně se zasmál.

  Mezitím kolem nich celou dobu pobíhala madame Malkinová a balila hábity, které si už Meldon vyzkoušel. Se spokojeným úsměvem sečetla cenu a podala účet panu Alcarmo.

  Valcare jí dal daný obnos a s poděkováním odešli. Mířili do Krucánků a Kaňourů, aby si mohl Meldon koupit nějaké knihy. Dlouho tam ale nepobyli. Meldon začal být vysílený. Po návratu domů se mu Valcar omluvil.

  „Omlouvám se. Úplně jsem zapomněl, že je to jen pár dní po tvé přeměně.“ řekl a zavolal Wiki, která se objevila se zdobeným pohárem plným krve. Meldon nic nenamítal a vše vypil.

  V tu chvíli pocítil, jak napětí z jeho těla mizí, až na únavu. Dokonce ho napadlo, že pro něj je krev jako posilňující lektvar od Snapea. Pak šli všichni spát. Jen Meldon na poprvé nemohl najít pokoj, ale jeden ochotný obraz mu poradil. A tak s myšlenkou na to, že nestačili koupit sovu, usnul. 

********************************************

*POZNÁMKA AUTORKY: Tenhle díl jsem přepisovala snad tisíckrát. Vážně jsem si nebyla jistá tím koncem. :-) Prosím o shovívavost, ohledně pokračování. Dodnes jsem to přidávala pravidelně, ale to se změní, protože tohle je poslední předepsaný díl *na novém zrovna pracuje*, takže nevím, kdy bude další. Snad to stihnu  v čas.

*Domácí skřítci- Chtěla jsem aby se Harry-Meldon cítil v novém sídle pohodlně. Navíc, podle mě, nejsou elfové ani vampýři v tomhle ohledu jako kouzelníci. Jestli to někomu přijde divné a nesmyslné, tak mu jen vzkazuji, že je tu kvůli budoucí zápletce. *právě jí něco napadlo* A musím říct, že to bude opravdu zajímavé. *zase jí něco napadlo* Ehm... *snaží se utlumit příval otravných myšlenek*...

*Lucius- Některé z vás napadlo, proč jsem neodmítla Luciuse, když se sám pozval na budoucí oslavu narozenin. Je to jednoduché. Něco takového by znamenalo, pro aristokraty, urážka. A každý přeci ví, že každá myslící osoba, by si nerozházela vztah s Malfoyem. I když má větší postavení!

*Ollivander- Ach ano! Zde je první zmínka o věštbě. A možná se zdá jednoduchá, ale *právě jí zase něco napadlo* to není. Vypadá to, že se týká jen nové hůlky, ale to je omyl! 

PS.: Proč nekomentujete?

2. kapitola<<<>>>4. kapitola