Nová věštba - 02.

kapitola 2. Probuzení (autor Jutaki)

Děkuji bibi a Nade za komentář k povídce.

  Harry líně otevřel oči a zprvu překvapen se rozhlédl po pokoji. Nejen, že ho překvapil fakt, že vidí bez brýlí, ale i to, že neví, kde se nachází. Až po chvíli si uvědomil, co se v posledních hodinách stalo. Proto vstal a rozhlédl se po pokoji, ve kterém se nacházel a zarazil ho pohled neznámé osoby.

  Neschopen pohybu se díval na svůj odraz v obrovském zrcadle. Propaloval se temně rudýma očima a jeho barva v obličeji dostala lehce růžový nádech. Přitom jeho pleť silně kontrastovala s rudými plnými rty a vlasy, které byli opravdu temně černé. Skoro jako bezhvězdná noc. Měl přitom, na svůj vkus, dlouhé lehce vlnité vlasy, které mu končili u lopatek širších ramen. Jeho tělo bylo lehce vypracované a na svém těle nenašel jediný chloupek. Jeho plochý hrudník přecházel do štíhlého pasu a pod ním bylo jeho opravdu vyvinuté přirození. Dále pak měl pevný kulatý zadek a dlouhé štíhlé nohy.

  Harry se rozhlédl po pokoji, ve kterém ležel. Valcar mu včera řekl, že až usne, přenesou ho do pokoje, který už bude jen jeho. Pokoj byl celý v červenočerné barvě. Právě stál u manželské postele s nebesy. Všude byl karmínově červený huňatý koberec a naproti posteli byl ohromný žulový krb, před kterým ležela ohromná kožešina z pantera, a na ní stolek se třemi křesli vyřezávané z černého dřeva, vypolstrované a rudou látkou potažené. Dále pak ohromná zabudovaná skříň se zrcadlem, ve kterém se před chvíli tak důkladně prohlížel. Ve skříni toho moc nebylo. Nejspíš jen na rychlo sehnané oblečení, aby to nechodil v Adamově rouše. Vybral si proto obyčejné džíny a zelenou košili, kterou si zastrčil do kalhot. 

  Když se oblékl, začal se více věnovat prozkoumávání pokojů a tak si stačil všimnout, že z pokoje vedli troje dveře. Jedny dvoukřídlé, které vedly na chodbu a dvoje menší. Jedny z nich vedly do jeho nové pracovny, která byla tentokrát zeleno černá. Na jedné straně byla prostorná pohovka s nízkým skleněným stolkem ze zeleného barveného skla a na druhé straně byl obrovský pracovní stůl s pohodlnou židlí a kolem byly prosklené skříňky s knihami, pergameny, a spousty dalších věcí. Poslední dveře vedli do koupelny. Ta byla fialovošedá, celá vykachlíčkovaná. Byla v ní obrovská vana, sprchový kout a na straně dveře, které vedli na oddělený záchod. Dále pak mohutné umyvadlo nad, kterým byla zabudovaná skřínka se zrcadlem.

  Někdo zaklepal a Harry sebou překvapeně trhl. Podíval se zběžně z okna a zjistil, že je hluboká noc. Ze začátku nevěděl, kdo jde tak pozdě, ale pak si uvědomil, že se stal synem nočních tvorů a on jím byl odedneška taky. A tak šel raději otevřít rychle dveře, aby za nimi dotyčný nemusel čekat dlouho. Za nimi stál Valcar, jeho nový otec, a při pohledu na něj se široce usmál.

  „Dobré ráno… večer.“ pozdravil Harry a Valcar odpověděl jen kývnutím. Pořád nemohl uvěřit, že teď má syna. A tak si ho jen nadšeně prohlížel, přičemž se Harry nervózně ošil.

  „Přišel jsem ti říct, že Vivienne na nás čeká u snídaně.“ řekl po chvíli.

  „Ten pokoj je nádherný, děkuji.“ ozval se rozpačitě Harry a Valcar se nad jeho slovy rozzářil.

  „To jsem rád. Nevěděli jsme, jaké barvy máš rád a tak jsme pokoj zkombinovali do různých barev. Jestli chceš něco změnit tak do toho. Nám to vadit nebude.“

  „Rád si to tu nechám, tak jak to je a navíc mám jednu otázku.“ řekl Harry a vyšel z koupelny.

  „Jakou?“ zeptal se jeho nový otec.

  „No… já nemám to… ehm… žádné ochlupení.“ řekl rozpačitě Harry. Valcar se zasmál jeho rozpakům a s úsměvem odpověděl.

  „Elfové ani vampýři nemají žádné zbytečné ochlupení. A teď pojď Vivienne na nás určitě už netrpělivě čeká.“ řekl a vydal se do jídelny následován Harrym, který si okouzlen prohlížel chodby ohromného sídla, které bylo nyní jeho domovem.

  „Tohle sídlo se jmenuje Alcarmo Manor. Je to opravdu rozlehlé sídlo, takže se tu budeš pro začátek ztrácet, ale časem si zvykneš. Západní křídlo je většinou pro hosty a Východní pro jeho členy rodiny, mezi které teď patříš i ty, na to nezapomínej. Obytná část je v druhém patře a jídelna je v prvním patře. To je pro teď vše co ti řeknu, jinak by se ti všechno začalo plíst dohromady a to je pak opravdu matoucí. Přes den tu uklízejí domácí skřítci, my vstáváme po západu slunce. Sice jsem pro Vivienne našel způsob, aby se mohla pohybovat za denního světla, ale i tak dává přednost noci, což já také.

  Kolem sídla jsem nechal vypěstovat zahradu s květinami a každý druh roste v jiný čas. Což znamená, že i v noci. Doporučuji ti jít se na ní podívat. Je opravdu nádherná. Kdybys cokoliv potřeboval a my nebyli k zastižení, stačí zavolat domácího skřítka jménem Wiki. Po východu slunce půjdu vyřizovat nějaké záležitosti. To znamená, že potřebuju co nejrychleji vymyslet tvé nové jméno. Ale to počká po snídani.“ ukončil svůj monolog Valcar a otevřel obrovské dvoukřídlé dveře a tak mohli vstoupit do prostorné jídelny, která byla celá žlutá a světle hnědá. A protože byla noc, nad nimi levitovali desítky svícnů.

  Než se však stačil rozkoukat Valcar ho usadil ke stolu, přesně mezi něj a Vivienne. Která ho objala na přivítanou. Když od něj poodstoupila, usmála se na něj a po cestě ke svému místu pohodila svými černými lokny. Valcar si sedl naproti ní a to do čela stolu.

  „Dobré ráno.“ pronesla nadšeně Vivienne.

  „Ehm… dobré ráno.“ řekl Harry. Stále si totiž nemohl zvyknout na jejich denní způsob života, no spíše noční. I když byl překvapen, že ho nepřemáhá únava po tom všem.

  „Dobré ráno.“ pronesl Valcar.

  „Jak se cítíš Harry? Po tvé změně jsi prospal celý týden. Už jsem si začala dělat obavy, že se něco nepovedlo.“ optala se ho a přitom se naklonila přes stůl, aby mu upravila pramínek neposedných vlasů. Přece jen něco co mu zůstalo i po té proměně.

  „Děkuji, dobře.“ řekl a mírně zčervenal. Na tohle nebyl opravdu zvyklí, ale vyhlídka toho, že teď patří do „milující“ rodiny se mu ohromně líbila.

  „Vivienne, nemyslím si, že je dobrý nápad ho oslovovat Harry, musíme mu dát jiné jméno. Aby si na něj zvyknul co nejdříve. Nemůžeme si dovolit, aby se prozradil. Je to až příliš riskantní.“ pokáral jí mírně Valcar a jeho žena se na něj omluvně usmála.

  „No dobrá, ale nejdřív se pusťme do jídla.“ řekla a jako na povel se před nimi objevila snídaně. Harry byl překvapený, neboť se před ním objevil masitý pohár, pln tmavé tekutiny. Když se rozhlédl, před Vivienne se objevilo to samé, ale Valcar měl před sebou normální snídani a to čaj a toast s marmeládou. V tu chvíli Harrymu došlo co je v tom poháru. Krev.

  „Musíš to vypít, drahoušku. Pokud to neuděláš, tvé tělo nebude mít dost sil se vyrovnat se změnou. A neboj se, je zvířecí a to zvíře pro tu trošku nezemřelo, ano?“ Harry se s obavami podíval na Vivienne a lehce přikývl. Její slova ho uklidnila a tak se, sice nerad, pustil do své „snídaně“.

  Když ochutnal, překvapeně se rozhlédl kolem sebe. Vyhledal oči Vivienne a ta se na něj usmála. Přeci jen každého trochu vyděsí, když zjistí, že krev je pro něj to samé jako ta nejlahodnější delikatesa, podávaná v Paříži. A tak to s chutí celé vypil.

  „Teče ti to po bradě.“ ozval se veselý hlas, když Harry dopil. Ten jen zahanbeně sklopil oči a ubrouskem si setřel krev z brady. „No, a když jsme všichni dojedly, tak co takhle vymyslet nové jméno pro našeho syna.“ zašklebila se na Valcara, ale přitom se nedočkavostí decentně zavrtěla na židli.

  „Dobře, máš nějaké speciální požadavky?“ zeptal se Valcar Harryho.

  „Nevím, asi ne.“ dodal zamyšleně Harry a přemýšlením se mu lehce zvlnilo obočí. Přitom propaloval soustředěním stůl. A to v místě, kde zrovna vlk lovil srnu. Když se rozhlédl po dalších motivech na stole, zjistil, že je to po celém stole a zpracováno na způsob příběhu. Tématem byl lov.

  „A co takhle elfské jméno? Protože máš tesáky, první, co ostatní napadne je, že jsi vampýr a s elfským jménem si uvědomí, že jsi dhampýr nebo aspoň to, že nejsi ani vampýr a ani elf. Co myslíš?“ Harry se na Vivienne podíval a po chvilce se nadšeně usmál a otočil se na Valcara, který se ujal slova.

  „To je dobrý nápad, taky mě to už napadlo a vybral jsem dvě jména, která by se ti mohla líbit: Faileon, což znamená čestný nebo Meldon, to je zas milovaný.“ navrhl a pozoroval zamyšlené tváře.

  „Myslím že Meldon. Meldon Alcarmo!“ vykřikla vampýrka energicky s naprostým přesvědčením.

  „Jo, taky si myslím.“ řekl Valcar. „Myslím, že se to hodí k tomu, jaký jsi byl uznávaný kouzelník. V překladu je tvé celé jméno: Milovaný tvůrce slávy!“ řekl spokojený Valcar. A pohlédl na Harryho, vlastně teď Meldona, který se spokojeně usmíval.

  „A jak zní tvé jméno v překladu?“ zeptal se ho zničehonic Har… Meldon.

  „Valcar Alcarmo znamená: Tvůrce slávy a slavné vlády!“ řekl a pozoroval ohromenou tvář svého syna a bývalého Chlapce-který-přežil.

  „Valcare, co uděláme, až začne školní rok v Bradavicích? Co bude s- Meldonem?“ otázala se z ničeho nic Vivienne. Přitom se, se zvláštním výrazem na tváři, podívala na bývalého Harryho Pottera.

  „Netuším. Nejsem si jistý, jestli by se tam neprozradil a navíc by ho zařazoval Moudrý klobouk, který by ho poznal a poslal do Nebelvíru. A tam, i když by to Moudrý klobouk držel v tajnosti, by se URČITĚ prozradil.“ řekl zamyšleně a zahleděl se někam do prázdna.

  „No… když mě Moudrý klobouk zařazoval, chtěl mě poslat do Zmijozelu, ale já jsem mu to rozmluvil.“ Harry… teda Meldon byl nesvůj. Chtěl zpět do Bradavic, ale nesnesl pomyšlení, že by se s ním nikdo z jeho starých přátel nebavil.

  „No uvidíme časem. Nikdo neví, co bude v září, vždyť je teprve polovina července.“ pronesl Valcar způsobem, takže bylo jasné, že toto téma je ukončené.

  „Och, Meldone? Zapomněla jsem ti něco říct. V novinách píšou o tom, že jsi živý a zdravý, a ministerstvo prý tají tvůj současný pobyt a ty tam plánuješ tažení proti Voldemortovi a tak dále… bla bla bla… Takže v nejbližších dnech Smrtijedi budou nejspíš neaktivní, tak bychom mohli jet do Příčné ulice, koupit ti něco na sebe. Co myslíš?“ zeptala se vampýrka s jiskřičkami v očích.

  „To není špatný nápad. Hned po svítání vyřídím papírování ohledně dědice a pak můžeme vyrazit.“ Meldon se díval z jednoho na druhého a snažil se potlačit slzy. Byl šťastný, že patřil do téhle rodiny a tak jen dojatě kývl hlavou.

  „Taky zajdeme k Ollivanderovi, aby sis vybral novou hůlku. O tu starou jsi přišel tehdy v tom lese a taky novou sovu a oblečení, nějaké knihy a taky…“

  Takhle pokračovalo celé ráno až k obědu. Po něm šli všichni spát, aby později nebyli unavení. 


**********************************************


*POZNÁMKA AUTORKY: Splácala jsem další díl. Dávám ho sem dřív než jsem původně zamýšlela. Popravdě mě napadlo, že v dalším díle už budete komentovat více... :-)


*Alcarmo Manor- I když to nejsou kouzelníci, tak jsem chtěla vymyslet název, který by vám byl bližší. Schválně jsem ho podrobně nepopsala, protože bych v pozdějších dílech byla příliš svázaná tím co bych teď napsala. 


*Harryho (Meldonova) nová podoba- V tomto případě jsem se ani moc nerozmýšlela. Tak jak teď vypadá mi připadá, jako nejlepší volba, protože jsem mu třeba nemohla dát vlasy po Valcarovi. 
Zdůvodním to tím, že už jen to, že jsem změnila vzhled našeho hlavního hrdiny je ode mne opravdu opovážlivé. Nechtěla jsem teda příliš měnit některé jeho původní barvy. Proto ty černé vlasy. 
Pak jeho barva očí. Možná si budete myslet, že bych je mohla nechat takové jaké byli. Popravdě jsem to udělala trochu na protest. Protože mi vadí, že hlavní hrdina ve filmu je má modré. Je to asi praštěné, ale nějak jsem svůj nesouhlas musela vyjádřit. (:-) )


*Bradavice- Valcarovou neurčitostí jsem vás asi trochu vyvedla z míry. Já sama ještě nevím, jestli Harryho do Bradavic pošlu. Ale nejspíš ano... 
Nejsem si ještě jistá, protože jsem ještě nevymyslela znění té věštby, ale už mám (v hlavě) neurčitý náčrt. 


*Ministerstvo- Na něm je teď opravdu živo. Důvodem je Harry. Ministr totiž neví co dělat, když podle informací co mu podali bystrozoři, je údajně jejich hrdina mrtví nebo vlkodlak. Snaží se to ututlat, aby kouzelníci nepropadli panice. 
V téhle povídce chystám ministerstvu zatopit a to pořádně. (xD)

1. kapitola<<<>>>3. kapitola