Objetí (SasuIta)

OBJETÍ (autor Jutaki)


"Kdysi jsem býval šťastný. Měl jsem vše a mohl jsem být s tebou, ve tvém hřejivém objetí. Vidět tvůj kouzelný úsměv. Nic víc pro mě neexistovalo. Pak, ale přišla ta osudová rána a já jsem jí nemohl zabránit. Vlastně mohl... měl jsem být silnější.

Tak moc jsem se ti chtěl vyrovnat a žil jsem ve svém bláhovém světě, kde neexistovalo zlo. Jenže... zlo tu bylo, ale já jsem ho neviděl. Byl jsem dítě a to přeci hledí na svět těmi růžovými brýlemi. Proč už je ale nemám? Proč je ten svět tak krutý?

To jedno slovo- proč. Ptáme se jim a hledáme odpovědi. Když totiž zažijeme něco, co nám změní život k horšímu a nevíme důvot, tak más zaplavuje zvláštní pocit prázdnoty a očekáváme, že až zjistíme důvod, vše se zas vrátí zpět. Jenže... ve chvíli kdy se dozvíme pravdu, možná se budem cítit prázdnější. Uvědomíme si, že někdy je lepší nevědět a odpouštět. Jenže lehko se to řekne než udělá. Stojí to veškeré usilí. Nezáleží na síle, rozumu, a jiných zbytečností. Záleží jen na srdci. Srdce je silnější než si člověk uvědomuje. Díky němu člověk cítí úžasné pocity, ale i ty bolestivé. Vžy když odmítáme projevit své emoce, ale nepodaří se nám to. Znamená to, že naše srdce vyhrálo nad naší vůlí i celým tělem.

Poslední dobou i mé srdce zdolává mé tělo i když jsem si to nechtěl připustit. V tuhle chvíli mě bolí víc to, že nejsi se mnou. Než to, co jsi udělal. Chtěl bych být s tebou, být zas ve tvé laskavé náruči a vdechovet tvou vůni. Chci abys mě hladil ve vlasech a konejšil mě svým hlasem.

Jenže je to jen sen který sním a nic jiného. Jen mé hloupé přání být ti na blýzku a už nikdy se od tebe nevzdálit. Miluji tě. Miluji tě celým svým srdcem a přeji si abys byl teď se mnou a držel mě pevně v náruči. Nic víc. Jenom chvilku... chviličku...................naposled. Muliji tě Itachi... bráško..."