Všechno nebo nic - 4.

Autor: Nade

4. kapitola

Lucius Malfoy svého pána podrobně informoval o proběhlé schůzce. Voldemort se lehce naštval, že Potter ten pergamen neotevřel hned na místě. Přirozeně byl očarovaný tak, aby se ten kluk okamžitě podvolil všem jeho požadavkům. To by všechno dost usnadnilo. Zřejmě zase zasáhl Brumbál. No nic. Zkusíme to jinak. 

Dle slov jeho věrného Smrtijeda byl ten kluk lačný po nějakých pozornostech v rámci dvoření. Pche, za normálních okolností by se k něčemu takovému nesnížil, ale v tomto případě to hrálo v jeho prospěch. Kluk zatím neodmítl. Dle jeho informací zažil chudé časy, takže zřejmě neodolá nějaké té lesklé cetce. To Temného pána celkem uspokojovalo a Malfoy tak byl pro tentokrát ušetřen potrestání.

„Tak, Harry Pottere, nalíčíme na tebe pastičku,“ pomyslel si a začal vydávat potřebné rozkazy svým nohsledům. Byl si sebou velmi jistý. Svůj poněkud nestandardní vzhled neřešil. Koneckonců si svého budoucího manžela hodlal pojistit nějakým kouzlem, aby mu byl zcela po vůli. A to po všech směrech.

* * *

Brumbál v pergamenu ihned odhalil temnou magii, která však byla určena výhradně Harrymu. Proto provedl opis dokumentu a původní zničil, aby se chlapci ani náhodou nedostal do rukou. Mělo by to nedozírné následky. O obsahu smlouvy Harryho informoval.

Jak to později Harry přetlumočil svým přátelům: „Nabízí mi rovnocenný partnerský vztah… tomu tak věřím… požaduje dobrovolný a častý sex… s ním ani omylem… výměnou za to, že přestane s otevřenými útoky na kouzelnickou i mudlovskou společnost. Prý je již dostatečně silný, aby ovládl kouzelnický svět politicky… Sbohem Popletale!“

Harry svou řeč prošpikovával komentáři a sekundoval mu Ron svými vlastními fórky. Docela se u toho pobavili, i když Hermiona je v jejich rozjařenosti chvilkami krotila.

„Uvědomujete si, kluci, že Voldemort je sice šílený, ale není hlupák? Určitě má něco v rukávu.“

„Já vím,“ odvětil Harry, „pokusí se mě ovládnout magií. Ta smlouva je jen vějička. Moc dobře ví, že na to Brumbál nikdy nepřistoupí.“

„Právě proto bys měl být velmi opatrný,“, starala se kamarádka.

„Vždyť Harry je opatrný, Herm, ale to neznamená, že si tím budeme kazit náladu,“ oponoval jí Ron. „V tuhle chvíli mu nic nehrozí. Je v bezpečí v Bradavicích.“

Hermiona se jen usmála a pokrčila rameny. „Já vím, ale nechci, abyste to podcenili. Což mi připomíná… Co tvůj románek s Malfoyem?“ otočila se na Harryho.

„Mám se s ním setkat dnes noci,“ přiznal.

„Tak to si vezmi svůj plášť a vylez, až si budeš jistý, že nic nekuje,“ navrhl Ron. „Já té fretce moc nevěřím. Jeho táta je Smrtijed.“

„Už jsem na to taky myslel, Rone, díky. Budu opatrný.“

Ve skutečnosti však Harry myslel především na něco jiného. V hlavě si pořád přehrával ten polibek a nemohl se ubránit úžasu. Se Seamusem to bylo příjemné, hodně příjemné. Ale Dracův polibek… Waw! To bylo opravdu něco. Když na to myslel, šimralo ho v břiše a zrychloval se mu dech. Bylo to velmi opojné a chtěl to zažít znovu. Chtěl víc. Dnes v noci. Nemohl se dočkat, i když se trochu bál. Kam až bude chtít Malfoy zajít? Povzdechl si.

Hermiona ho chytla za ruku. „Neboj, určitě všechno dobře dopadne,“ řekla chápavě.

„No jasně!“ přidal se Ron, i když se nad Harryho volbou musel ušklíbnout. Brrr, fretka. Doufal, že Harry ví, co dělá.

* * *

Večer si Harry lehl do postele, aby zbývající chlapci v ložnici nic netušili. Plášť, Pobertův plánek a oblečení měl připravené, aby pak v noci štracháním nikoho nevzbudil. Nebál se toho, že by usnul. Byl napnutý jako struna.

Když přišel čas, potichu se oblékl, přehodil přes sebe neviditelný plášť a vydal se do astronomické věže. Podle Pobertova plánku už tam Zmijozel byl, a sám.

Malfoy seděl ve věži a nervózně čekal. Co když si to rozmyslel a nepřijde? Zaslechl, že někdo vstoupil dovnitř, ale nikoho neviděl. Ostražitě se rozhlédl, v tom ze sebe Harry shodil plášť a zjevil se jeho očím.

Draco se neubránil úžasu. Tohle mu osvětlilo pár podivných příhod. Kde Potter přišel k takové vzácnosti? A to si o něm otec myslel, že je chudý. Ani Malfoyovi však něco takového v majetku neměli. Potlačil lehký pocit závisti a vstal.

Chvíli se vzájemně přeměřovali pohledy a pak Zmijozel pravil: „Tak jsi připravený?“ I když z něho navenek kapalo sebevědomí, uvnitř se tak necítil.

Nebelvír na to jen kývl.

„Tak pojď blíž,“ přikázal mu a shodil ze sebe hábit. Černovlasý chlapec se zatím neměl k žádné akci, ale Zmijozelský princ věděl jak ho popohnat. „Nebo ti snad došla odvaha?“

Harry se vzpurným výrazem popošel blíž. Draco po něm vztáhl ruku a přitáhl si ho k tělu. Objal ho a pomalu se sklonil k polibku.

Když se jejich rty zastavily milimetr od sebe, vzduch kolem nich náhle zhoustl. Dech je šimral na tváři. A byl to právě Harry, kdo nevydržel napětí a jemně se přitiskl na rty svého protějšku.

Draco v duchu zajásal a hned se chopil iniciativy. Jazykem a rty hýčkal ústa menšího chlapce. Harry se tomu poddal a zcela mimoděk ho objal. Přitom pootevřel rty jako pozvání. A to bylo vyslyšeno.

Jejich polibek se prohloubil, byl naléhavější a stejně tak dotyky jejich rukou. Než se Harry nadál, válel se jeho hábit na zemi.

„A je to zase tady,“ pomyslel si, když cítil, jak mu začínají měknout kolena. Naštěstí byl pevně uvězněn v objetí. Draco ho velmi cílevědomě manévroval směrem k sedačce, na kterou se společně svezli, aniž by polibek přerušili. Pak na něho lehce nalehl, čímž ho přimáčkl k opěradlu. Zvedl jednu ruku a začal Harryho rozepínat u krku, aby k němu měl lepší přístup.

Jakmile byla cesta volná, přerušil polibek a přisál se ke krku, který jemně líbal a olizoval. Když začal sát ušní lalůček, Harry pod ním již nepokrytě vzdychal. Bylo to nádherné. Cítil, jak jejich těla vibrují vzrušením.

U Merlina, on je tak… vzrušující, pomyslel si Zmijozel a jemně mu vytáhl košili z kalhot, aby pod ní mohl vklouznout rukou. Hladil to hebké bříško a hruď, a přiváděl tak Nebelvíra do varu.

Ten se mu samozřejmě snažil něžnosti oplácet, jak jen mohl. Ne proto, aby se odvděčil, ale protože po tom sám toužil. I on se chtěl dotýkat těla toho druhého a slyšet ty omamné vzdechy. A zcela jistě se mu to dařilo. Draco již dávno opustil naučenou chladnokrevnost a doteky si užíval.

Navzájem si košile rozepnuli až dolů, aby mohli svá těla přitisknout k sobě. Bylo to úžasné! Vzájemně zasypávali drobnými polibky každý kousek odhalené kůže, všude kam dosáhli, aby se nakonec spojili v jednom společném vášnivém polibku úst. Třeli se svými těly o sebe a jejich vzrušení bylo víc než hmatatelné.

V jednom okamžiku si Draco uvědomil, že to jde příliš rychle a on nechtěl nic uspěchat. Nechtěl si Nebelvíra vyplašit, chtěl ho navnadit. Proto byl nejvyšší čas zvolnit. Už teď se málem neovládl. Ještě chvíli, a vzal by si ho hned teď a tady.

Zastavil tedy pohyb jejich těl a zmírnil naléhavost polibku, čímž si vysloužil nesouhlasné zamručení. Oddělil jejich rty a zahleděl se do tázavých zelených očí. Jemně mu přitáhl okraje košile k sobě, aby mu zakryl hrudník.

„Dnešní lekce skončila,“ řekl tiše. „Měl bys už jít.“

Harry horko těžko zakryl zklamání. Nechtěl skončit, ale byl připravený zajít dál? Zřejmě ne. Vypadalo to, že Zmijozelský princ toho o něm ví víc, než on sám. Že by zkušenost? Harryho bodl osten žárlivosti, kterou u sebe neočekával. Najednou zatoužil naprosto nenebelvírsky potrápit svého… co vlastně? Čím si vlastně byli? Učitel a žák? Pche!

„Myslíte, že už jsem pro Voldemorta dost připravený, pane učiteli?“ zeptal se Harry zlomyslně.

„To ani omylem,“ zavrčel Draco, snažíc se nedat najevo, jak ho ta otázka dožrala. Drzý spratek!

Ale taky ho to zchladilo. Stín Temného pána se nad nimi vznášel jako meč a hrozil setnout něčí hlavu. V nebezpečí byli oba. Jenže lehkomyslný Nebelvír si to zřejmě vůbec nepřipouštěl.

„Takže?“ naznačil otázku Harry.

„Takže nic! Řekl jsem jasně, že pro dnešek jsme skončili! Koukej vypadnout!“ odvrátil se Draco k oknu a upravil si oblečení, aby svá slova potvrdil.

Druhý chlapec se také zapnul, navlékl si hábit a přitom potěšeně sledoval, jak se Zmijozelovi zcela nezmijozelsky třesou ruce.

A mám tě, hochu, pomyslel si, a komické na tom je, že jsem se chytl taky.

„Přijď zase v sobotu ve stejnou dobu,“ řekl Draco, aniž by se otočil.

„Nezájem,“ trápil ho schválně Harry. Přehodil si přes sebe plášť a chystal se odejít. Ve dveřích ještě zaslechl nesmlouvavou odpověď.

„Budeš tady. Bez debat!“

Nebelvír se jenom uchechtl a odporoučel se na svou kolej. Vlastně dost spěchal, protože potřeboval nutně do koupelny. Jeho neukojené tělo přímo volalo po pomoci.

Harry stál ve sprše, teplá voda stékala po jeho těle a nahrazovala milencovy dotyky. Jednou rukou se opíral o kachličky a druhou pracoval v rozkroku. Nedělal to poprvé, ale dnes poprvé si představoval blonďatého modrookého chlapce a jeho vzrušení se tím umocnilo. Za chvíli se zachvěl slastnou explozí, při které vykřikl to jméno…

V tu chvíli by ho ani nenapadlo, že dole ve sklepení provádí Draco tu stejnou věc.

>>>Všechno nebo nic - 5.>>>