Nevyhnutelné - 1.

NEVYHNUTELNÉ (autor Nade)
HP/DM
Pozn.:*Myšlenky jsou napsané kurzívou*

***

Na Malfoy Manor probíhala schůzka Smrtijedů v čele s jejich pánem, Voldemortem. Proč ne. Měli zde veškerý komfort, který panstvo nabízelo a Lucius Malfoy se mohl přetrhnout, aby svému pánovi maximálně vyhověl. A tohle byla skvělá možnost, jak se předvést. Draco tomu přihlížel jen z povzdálí a zaboha nemohl přijít na to, proč jeho otec trval na tom, aby tento víkend přijel domů. Do všeobecných hovorů a plánování akcí se ani nesnažil zapojit. Na to, že tu byl vlastně doma, si tu najednou připadal značně nepatřičně.

Ne, že by měl nějaký problém škodit ministerstvu nebo mudlům, ale silně ho znervózňoval právě Temný pán. Ten na něho poslední dobou pohlížel s výrazem mlsného kocoura a Draco si připadal jako zákusek v cukrářství, který s obavou očekává, kdo si na něm smlsne. Z toho důvodu se mu snažil všemožně vyhnout. Ale poměrně bezvýsledně. Neustále na sobě cítil ten jeho upřený pohled a mohl se jenom dohadovat, co má ten slizoun za lubem. Měl z toho husí kůži. Neblahé tušení. Jeho dosud bezmezné uctívání Temného pána tím dostávalo značné trhliny.

Večer, když už se Smrtijedi pomalu začínali připravovat k odchodu, využil Draco nastalého chaosu a vytratil se. Byl nejvyšší čas zmizet nenápadně do svého pokoje a když za ním zapadly dveře, nesmírně se mu ulevilo. Zhluboka si oddechl  a chvíli tam jen tak stál, opřený o dveře. Měl to za sebou. Zítra se vrátí do Bradavic a tajně doufal, že Temného pána zase dlouho neuvidí.

Pomalu si svlékl oblečení, které nechal ležet na opěradle křesla – skřítkové to uklidí – a šel  do koupelny, aby se před spaním umyl. Vstoupil do sprchy a pustil na sebe uklidňující proud teplé vody. Vzal z poličky exklusivní mýdlo a pomalu a důkladně omýval své tělo. Horká voda přinášela požadované uvolnění a pomalu odplavovala nahromaděný stres. Najednou na své mokré kůži ucítil závan studeného vzduchu.

*Co to …*, otočil se a zcepeněl uprostřed pohybu. Ve dveřích stál muž s hadím obličejem a hladově ho hltal očima. Draco se rychle vzpamatoval a ukryl se za osuškou.

„Přejete si něco, pane?“ vyhrkl nervózně.

Voldemort se křivě pousmál a s pohledem upřeným do chlapcových očí. „To je v pořádku, chlapče. Už mám, co jsem potřeboval.“ Na to se otočil a zmizel. Draco se podél dlaždiček svezl na podlahu. Dost dlouho nehnutě seděl s očima vytřeštěnýma do prázdna . *Co to mělo, sakra, být?*

Celou noc se pak v posteli přehazoval v obavách z nadcházejících dní. Vůbec nechápal, co to mělo znamenat. Něco bylo strašně špatně.

Když ráno sešel na snídani, nalezl své rodiče u stolu v jídelně. Snídali a přitom o něčem horlivě debatovali. Draco neslyšel o čem mluví, ale už po cestě chodbou vnímal tón, kterým se bavili. Rozhodně byli něčím velmi nadšení. Jakmile však zaznamenali příchod svého jediného syna, okamžitě ztichli. Oba si ho se zájmem prohlíželi , jakoby ho viděli poprvé a Lucius – dobrotivé nebe – se samolibě usmíval. Tak z toho šla hrůza. Něco se podělalo!

„Jsme na tebe tak pyšní, synu!“ pronesl Malfoy starší. Matka se téměř přiblble uculovala, což Draca donutilo zvednout tázavě obočí. *Sakra, sakra, sakra.*

„Nejsem si vědom, že bych udělal něco tak speciálního, abych si zasloužil takové chvalozpěvy,“ zamumlal.

Lucius se postavil proti svému synovi a téměř slavnostně pronesl: „Pán si tě vybral, Draco!“

*Vybral? Doprdele, na co si mě vybral? Jako Smrtijeda? To je směšné! To bylo přeci dávno dané!*  „Vybral?“, dotázal se nahlas.

„Temný pán chce, abys byl jeho druhem. Konečně se nám vrátí čas, peníze a péče, kterou jsme do tebe investovali. Dosud nikdo neměl tu čest, aby mu Pán věnovat právě TUTO přízeň. Pro Malfoyovy je to nesmírná pocta a znamená to náš vzestup.

Nyní budeš stát po boku Temného pána. Dokonce ještě blíž než já,“ usmál se trochu lascivně. 

*Jako nějaký pasák*, pomyslel si Draco.

Dracovi se v tuhle chvíli ze všeho nejvíc chtělo zvracet.  *Do prdele! Do prdele! Do prdele! Hadí čumák si ze mě chce udělat svou konkubínu a moji rodiče jsou z toho nadšení! Copak si nevšimli, jak vypadá? A co měly znamenat ty kecy o investicích? Jsem přece váš jediný syn!!*  

S Dracem se zatočil celý svět a měl co dělat, aby to ustál. Celý jeho život se sesypal jako domeček z karet. Z toho nemá šanci uniknout. Zcela oněmělý sledoval nadšené výrazy svých rodičů.

„Vidím, že jsi zcela ohromený, drahoušku,“ pronesla Narcissa a přistoupila k němu, aby ho objala. „Máš obrovské štěstí! Víš, jaké ti z toho poplynou výhody? A nám také!“ breptala dychtivě. 

*To určitě!*, pomyslel si Draco.  „Ale já … musím do Bradavic,“ vyhrkl a snažil se zachovat klidnou tvář.

„Samozřejmě. Temný pán svolil, že můžeš dokončit svůj ročník. Ale potom tě očekává na svém sídle, kde mu budeš plně k dispozici. Jistě rozumíš, co tím myslím.“ Znovu ten nemravný úsměv. Draco rozuměl. Měl položit své tělo na oltář ctižádosti svých rodičů, které ani nezajímalo, jestli je to jeho vůle. Nikoho to nezajímalo! Samozřejmě se předpokládalo, že se s radostí podvolí vůli rodičů a jejich pána. Proč si promerlina kdy myslel, že ho milují?! 

„To se k němu mám po zkouškách rovnou nastěhovat? To je divné,“ odtušil Draco s intenzivním pocitem, že se mu to všechno jenom zdá a že se musí každou chvíli proudit.  *Probuď se! Teď!* 

„Takhle to samozřejmě nebude,“ uváděl Lucius vše na pravou míru. „Nejdřív se vrátíš domů, připravíš se a pak tě tam doprovodíme. Všechno proběhne na náležité úrovni,“ naparoval se Malfoy starší. „Budeš náležitě přivítán a všemi uctěn.“ 

*Takže to bude i s trapným divadýlkem *, pomyslel si chlapec a s nečitelnou tváří usedl ke stolu, aby se nasnídal. Před chvílí měl hlad, ale teď mu všechno chutnalo jako piliny. Nemohl přestat myslet na svůj budoucí život. Na rozdíl od svého otce si byl stoprocentně jist, že Pán zla se s ním o žádnou moc dělit nebude. Jeho údělem bude, žít zavřený na jeho sídle, slepě poslouchat jeho rozmary a večer držet, až mu bude strkat ptáka do zadku. Hnus! To celé podbarvené neustálým strachem o život a neustálou přítomností Cruciatu, kdykoli bude mít mizernou náladu. Draco viděl svou budoucnost velmi černě.

Po snídani se rozloučil se svými odporně nadšenými rodiči a odebral se zpět do Bradavic. Zítra je pondělí a začne další týden vyučování. Za pár týdnů skončí školní rok a s ním i jeho dosud spokojený život.  *Merline, musím něco udělat!* 

SSSSSSSSSS

Draco stál přede dveřmi ložnice, kde na něho čekal on. Byl úplně konsternovaný strachy.  Dveře se otevřely a něčí ruce ho postrčily dovnitř. Byla to prostorná místnost, honosně zařízená, s obrovskou postelí a osvětlená mnoha svícemi. Pán zla stál uprostřed místnosti pouze v tmavých kalhotách, ruce založené na prsou a triumfálně hleděl na svou oběť.

„Svlékni se!“ přikázal a Draco si připadal jako králík hypnotizovaný hadem. Hadem? Trefné! Nebyl  to zrovna krásný muž, kterému by se každý vrhl do náruče. Vypadal přinejmenším odpudivě. 

*Doufám, že mi dovolí, abych mohl mít aspoň zavřené oči*, pomyslel si , zvedl ruce a začal si rozepínat hábit.  

„Ne! Počkej. Udělám to sám,“ prohlásil muž a přistoupil k němu. Pomalu rozevřel již z části rozepnutý hábit, shrnul mu ho z ramen a nechal ho spadnout k zemi. Bylo to celkem snadné, protože chlapec byl pod hábitem zcela nahý.  Pán ho sjížděl chtivým pohledem a nemohl si nevšimnout bílé mašličky ovázané kolem chlapcova penisu.

„Jak roztomilé!“ zvolal muž a triumfálně se rozesmál. Draco se nikdy necítil víc ponížený. Tohle byla otcova iniciativa a on ho v tuto chvíli nenáviděl víc než kdy předtím. Nejhorší pasák ze všech pasáků.

Voldemort však dlouho neotálel. Svými dlaněmi přejížděl po těle svého milence a jeho vzrušení bylo nejen vidět, ale i slyšet. Kalhoty se mu vyboulily v patřičných místech a jeho dech se zrychlil. Přitiskl si chlapce na své tělo, sklonil se k němu a začal ho líbat na krk a ramena. Rukama ho hladil po zádech, bocích a na zadku. Do ucha, které mu při tom olizoval, mu šeptal slůvka jako „krásný, sladký“. Svoji erekci si třel o chlapcovo tělo a nesmlouvavě ho tlačil směrem k posteli. Vůbec mu nevadila jeho pasivita. Hadí muž ho postrčil na postel a svlékal si zbytky svého oblečení.

Draco ho pozoroval a snažil se nekřičet odporem. Teď, již zcela nahý, muž chlapce přilehl a celým tělem ho tlačil do matrace. Hrubě ho začal líbat na ústa a svůj jazyk protlačil dovnitř, aby si vzal, co je jeho. Jednou rukou si přidržoval Dracovu hlavu, aby nemohl uniknout jeho chtivým polibkům a druhou mu zajel do rozkroku, aby si pohrál s jeho nádobíčkem. To však vůbec nespolupracovalo, tak nespokojeně zavrčel a prstem zajel do jeho zadnice, aby ho alespoň připravil na svůj vpád. Chlapec vydával při líbání přidušené vzlyky, jak mu byly pohyby těch cizích prstů v jeho zadnici nepříjemné. Neměl však odvahu se vzepřít. Voldemort náhle chlapce otočil na břicho, za boky ho vytáhl na všechny čtyři a začal do něho vstupovat. Když byl až na doraz, chvíli počkal a pak začal tvrdě a hluboko přirážet. Jeho tempo se zvyšovalo a nedbal na svého mazlíčka, který se kousal do rukou, aby nekřičel bolestí a odporem. Chvíli před vyvrcholením vydával Pán zla krátké prudké vzdechy a mezi nimi vykřikoval. „Teď … jsi můj! … Jenom … můj! … Navždy! … Pamatuj … si to! … Nikdo … jiný … na tebe … nesáhne! … Můj!“ Prudce vyvrcholil do jeho těla …

SSSSSSSSSSSS

Draco se s hlasitým výkřikem probudil a prudce se posadil. Byl celý zpocený a snažil se vydýchat ten strach a hrůzu, kterou ve snu zažil. Podobné sny se mu poslední dobou zdávaly dost často. A s tím, jak se blížil konec roku, se stávaly častější a horší. Zvedl se z postele a vydal se do koupelny. Jako bradavický prefekt měl přístup do přepychové lázně a hodlal toho využít, aby se odreagoval. Vyslovil příslušné heslo a vstoupil. V koupelně však už někdo byl. Obrovská vana, či spíš bazén, byla napuštěná a na vrchu plavala spousta pěny, ale nikoho neviděl. Pak si všiml hromádky šatů. Najednou se z pěny vynořila černovlasá prskající hlava. Harry Poter. *Tohle mi ještě scházelo.*

Mladík byl zády k němu a ještě o něm nevěděl protože když vstoupil dovnitř, byl pod vodou. Blonďák toho využil, tiše tam stál a pozoroval ho, jak se tam šplouchá a potápí. Sledoval, jak si tu teplou koupel užívá a v tu chvíli by dal všechno na světě, aby se mohl jen tak připojit a užívat si to s ním. Ale to nebylo možné. Bylo jen otázkou času, než si ho druhý hoch všimne.

„Co tady děláš, Malfoyi? Nemáš nic lepšího na práci, než mě šmírovat?“ vyprskl Harry, když si všiml diváka svých vodních radovánek. 

„Coby? Jenom žasnu, jak si tady naděje kouzelnického světa hraje jako malý kluk,“ arogantně odvětil Draco. *A já chci taky.*  

Zřejmě neudržel v obličeji povýšený výraz, protože Nebelvír na něho chvíli divně civěl a pak úplně klidně prohlásil: „Jenom se raduji z té trochy života, která mi možná zbývá. Všichni víme, že poslední souboj nemusím přežít, ať už porazím Voldemorta nebo ne.“

Smutný pohled, který na něho spolužák v tu chvíli vrhnul, rozezněl v Dracově nitru každou strunu. S hlubokým povzdechem ze sebe shodil župan a vklouzl do vody, v dostatečné vzdálenosti od černovlasého kluka, který ho obezřetně pozoroval.

„Rozumím,“ zabručel blonďák, klidně se opřel o okraj obrovské vany, zavřel oči a užíval si uklidňující koupel.

Druhý chlapec ho chvíli pozoroval s otázkou v očích, ale pak se taky uvelebil. Tak tam jen tak seděli a přemýšleli si každý o svém. Bylo to … zvláštní. Jako kdyby tím zakopali válečnou sekeru a v tichém porozumění spolu mlčeli. Později se Harry vynořil z vany, osušil se a oblékl. Celou dobu ho přitom Zmijozel zvědavě pozoroval, ale vždy, když se po něm Harry podíval, předstíral nezájem. Harry se nad ním zastavil.

„Tak … já už jdu spát.“ 

„Hmmm,“ zaznělo mu v odpověď. Chlapec jen kývl hlavou a odešel. Cestou zpátky na jeho kolej mu dnešní příhoda v koupelně nešla z hlavy.

Mladý Malfoy zatím seděl ve vaně, po tváři mu stekla jediná slza. *Zachraň taky mě, Harry Pottere.*

*****

Hermiona s Ronem si všimli, že Harry se na ‚zatraceného‘ Malfoye od jisté doby dívá trochu jinak. Občas byli svědky toho, že si ti dva ve velké síni hleděli z dálky do očí. Jen tak. Jakoby spolu nějak komunikovali. Bylo jim jasné, že mezi těma dvěma proběhlo něco, o čem oni neměli ponětí. Jako správní přátelé tedy čekali, až jim Harry řekne, co se děje. Až kápne božskou. Jenže ten se k ničemu neměl a tak na něho Ron jednou večer v ložnici uhodil.

Harry tím byl zaskočený a nebyl schopen kamarádovi pořádně vysvětlit, co se vlastně stalo. Sám tomu nerozuměl. Jedno mu však bylo jasné, Malfoy se zřejmě něčím trápí. Jinak by nebyl tak podivně naměkko. Vždycky byl pichlavý, jedovatý a Harry měl nejednou nepřekonatelnou chuť mu zcela po mudlovsku zakroutit krkem. Ale v té koupelně, jako by to nebyl on. Rozhodl se tedy, že ho bude chvíli pozorovat. Třeba na něco přijde. Užíval Pobertův plánek a neviditelný plášť, aby ho mohl nepozorovaně sledovat, ale pořád na nic nepřišel.

Zjistil však, a to nejen z plánku, že Draco Malfoy se očividně vyhýbal společnosti svých spolužáků, ačkoli to vypadalo, že mu leží u nohou víc než předtím. Jakoby ho doslova uctívali. Malfoyovi to však z nějakých nepochopitelných důvodů vůbec nedělalo radost. A to na tom bylo to nejdivnější. Vždycky se vyhříval na výsluní a rád dával najevo svou nadřazenost. A to i nad svými spolužáky ze Zmijozelu.

Harry dostal nápad, který sice nebyl původní, ale poslouží stejně dobře jako tenkrát. Jenom musí přesvědčit Hermionu a Rona, že mnoholičný lektvar opravdu potřebuje a současně potřebuje, aby mu kryli záda. Sehnat přísady bude lehké. Není nic snadnějšího, než požádat Dobbyho. Problém bude, vybrat osobu, ve kterou se promění a pak také zajistit, aby se mu originál nepletl pod nohama.  Měl by na to jít co nejdřív, nejlépe hned, protože zrání lektvaru nějakou dobu trvá. Mezitím může vymyslet a vyladit strategii. S tím se Harry obrátil na své přátele a přesně jak předpokládal, po první vlně odporu a vyptávání, je přesvědčil. Jako důvod uvedl, že se Malfoy chová podezřele atd. Prostě osvědčené klišé. I když měl oprávněný pocit, že mu to tak úplně nevěří. Rozhodující bylo, že na to přistoupili.

*****

Celá akce byla již připravená. Nečekaně do ní zapojili i Hagrida, který měl za úkol chvíli zdržet Notta, aby mohl Harry v jeho kůži nepozorovaně vklouznout mezi Zmijozely. Nesměl moc váhat, když se chtěl rychle něco dozvědět, ale taky musel být dost opatrný, aby se neprozradil. Zmijozelové byli vždy nechutně podezřívaví. Harry se zapojil do skupinky páťáků, kteří právě vstupovali do své koleje. Ve zmijozelské společenské místnosti spatřil Draca Malfoye, jak sedí sám v křesle a nehnutě hledí do ohně v krbu. Nemělo cenu se k němu přibližovat, protože zcela jasně neměl sdílnou náladu a navíc by se mohl prozradit. Rozhlédl se a zaměřil se na hlouček, který k Malfoyovi obdivně vzhlížel a přitom si něco potichoučku špitali. Tady Harry ucítil šanci. Přistoupil ke skupince a z řečí pochopil, že se něco významného chystá. Buď a nebo.

Harry se nadechl a jakoby lhostejným hlasem prohlásil: „Tak už se to blíží, co?“ Neutrální otázka, ze které mohl v případě nutnosti vždycky nějak vybruslit. Měl však i šanci dozvědět se víc. Jedno zmijozelské děvče se na něho obrátilo s rozzářenýma očima.

„Ano“, vydechla, „už brzy bude obřad. Já mu tak závidím!“ 

„To my všichni,“ odtušil Harry/Nott a doufal v další reakci.

„Ale Temný pán si vybral jeho, Malfoye!“ ozval se jiný chlapec káravým tónem. „Nikoho jiného. To on bude jeho druhem! Právě v něm našel Pán své zalíbení.“ Následovalo souhlasné bručení. 

„Myslíte, že ho Pán miluje?“ zazněla otázka dalšího chlapce.

„Určitě! Draco je tak úžasný“, horlivě šeptala jiná dívka, zřejmě zarytá členka Malfoyova fanklubu.

Harry už dál neposlouchal zmijozelské drby a dohady. Co potřeboval vědět, už slyšel. Pomalu a nenápadně se z hadího hnízda vytratil. 

*Tak Malfoy byl vybrán, aby píchal s Voldemortem! Jenom se nemůžu zbavit dojmu, že zrovna on z toho nadšený není,*  pomyslel si Harry, když se skrýval v opuštěné učebně a čekal, až se jeho vzhled vrátí do normálu. Už věděl, co se s tím klukem děje, jenom ještě nevěděl, jak s tou informací naloží. V duchu si představil Malfoye, jak ho souloží Voldemort. Ta představa byla celkem odporná, ale na druhou stranu, když si vybavil vzpomínku na blonďákovo tělo – už ho viděl nahého – a navíc v souvislosti se sexem, bylo to… Najednou ucítil celkem nečekanou reakci ve svém rozkroku.  Proč na to nikdy nepomyslel? Hermiona má asi pravdu, že je v některých věcech, řekněme … zpozdilý.

*Tak tohle bych od sebe nečekal*, pomyslel si Harry a snažil se radši myslet na Filche, aby se zklidnil a mohl se vrátit mezi své. Bylo třeba vymyslet, jak naloží s tím, co se ve sklepení dověděl. A zapudit představu bílého nahého těla …

Stejně se mu to pořád vracelo. Každý zatracený den! A to ho přivádělo téměř k šílenství. Na Pobertově plánku sledoval každý Zmijozelův pohyb. Už to hraničilo s posedlostí. *Copak jsem se zbláznil?*

Z plánku věděl, že Draco Malfoy  v noci často chodívá do prefektské koupelny. Asi nemůže spát. Možná by tam mohl znovu zajít a zkusil s ním dát řeč. Jenom vydržet vzhůru a počkat, jestli tuhle noc půjde. A dočkal se.

Když uviděl na plánku tečku s očekávaným jménem, nelenil, popadl neviditelný plášť, plánek a vyrazil. Dorazili tam skoro současně. Harry otevřel dveře a uviděl Draca stát u vany. Právě napouštěl řádné množství vody a bublinek. Zaznamenal Pottera a tázavě zvedl obočí.

„Nechtěl by sis promluvit?“ začal nejistě Nebelvír.

„Nemám nic, co by bylo pro tvoje uši,“ odvětil povýšeně blonďák.

„Jenže … víš … já vím, co se chystá!“

Draco šokovaně vydechl. „Co se sakra staráš?! Do toho ti nic není, Pottere!“ Zrudnul a bylo jisté, že by se právě nejraději propadl hanbou.

„Chtěl bych ti pomoct.“

„Co bys asi tak mohl udělat, Potty?“

„Společně můžeme něco vymyslet,“ navrhnul Harry. „Takový osud si nezaslouží ani takový zatracený zmijozelák, jako jsi ty,“ pokrčil rameny.

„Víš co? Polib mi prdel,“ řekl Draco, ale znělo to spíš rezignovaně, než útočně.

„Já … „ Harry zalapal po dechu a zrudnul. Tahle poznámka poněkud ťala do živého a ta představa byla neskutečně lákavá.

„Co?“ Draco překvapeně sledoval jeho reakci. *No to mě podrž! Je skoro škoda, že nemůžu …* 

„No …,“ Harry opět zmlknul, protože jejich pohledy se setkaly a najednou bylo všechno nad slunce jasnější. Stáli tam a zírali na sebe, dech se jim zrychloval.

„Ehm,“ další Dracova duchaplná poznámka. Raději sklopil zrak a tím přerušil oční kontakt. Harry zaúpěl , oběma rukama si promnul obličej a s tichým „Sakra“ se otočil a radši vyběhl z koupelny, než udělá něco hloupého.

Malfoy byl v šoku.  *Merline, to mi děláš schválně! Teď, když se chystám obětovat Temnému pánovi, položíš přede mě takové lákadlo, jakým je Potter!*  Svezl se na podlahu a po dlouhé době propukl v usedavý pláč, při kterém ho bolelo srdce. V tu chvíli vstoupil Nebelvír opět do koupelny, protože v tom zmatku tam nechal ležet plášť, a samozřejmě uviděl tu hromádku neštěstí. Váhavě k němu přistoupil, poklekl a instinktivně ho objal, aby ho utěšil.

Draco se mu chtěl nejdřív vytrhnout. Nebylo mu příjemné, že ho tu přichytil zrovna při záchvatu sebelítosti. To bylo pro Malfoye absolutně nevhodné. Ponižující! Ale Potter byl tvrdohlavý Nebelvír a tak svůj stisk zpevnil a přitáhl si ho ještě víc. Po chvíli marného boje se Draco nakonec vzdal a zabořil obličej do Nebelvírského hábitu. Tak moc potřeboval útěchu, ale hrdost mu nedovolila, aby si o ni řekl. Takhle mohl aspoň říct, že se o nic neprosil.

Harry s ním mírně pohupoval ze strany na stranu jako s malým dítětem a bradou se otíral o jeho vlasy. Draco to shledal směšné, ale nečekaně příjemné. Nakonec tak zůstali, dokud proud slz nevyschl.

Po notné chvíli se Draco, ač nerad, vymanil z jeho náruče a tichým, ale pevným pohledem do jeho očí prohlásil: „Jsem úplně v loji a ani ty mi nemůžeš pomoci. Leda bys ho zabil ještě před koncem roku. Ale to je jenom bláhová neděje, že?“

„Nevím, kdy k tomu dojde. Nejsem v pozici, abych ho mohl pronásledovat. Spíš je to tak, že čekám na jeho krok a doufám ve své štěstí. A on to samozřejmě ví,“ přiznal Harry a Draco jen smutně pokýval hlavou.

„A co kdyby si to s tebou někdo vyměnil? Všiml sis, že ti to většina spolužáků závidí?“ navrhl Nebelvír, ale dobrý pocit z toho neměl.

Draco se smutně pousmál. „To je samozřejmě nesmysl. Zabil by ho, nebo ji, a mě asi taky. Tohle by netoleroval. Z nějakého záhadného důvodu stojí Temný pán výhradně o mne. Podle rodičů to bylo předem dané, muselo se to stát.“ Draco se zvedl ze země , oprášil se a shlížel dolů na Harryho, jak se taky sbírá z podlahy.

„Radši už půjdu,“ řekl a vykročil ke dveřím. V nich se ještě zastavil a přes rameno šeptl „Díky“. A byl pryč.

*****

Harrymu šla celá záležitost pořád hlavou. Přemílal si v hlavě získané informace a krátký rozhovor s Malfoyem. Pořád a pořád dokola, a nakonec mu něco vyplulo na povrch. Za prvé, Voldemort chce pouze Draca a za druhé, vyměnit ho. Ještěže nám zbylo dost mnoholičného lektvaru! Stačí přihodit vlas a je to!

*Brzdi Harry, tohle si musíš ještě pořádně promyslet!*  A navíc, pořád mu ještě nebyl jasný bod číslo jedna. Proč chce Voldemort právě Draca? Mohl si jistě vybírat a i když byl rozhodně k nakousnutí, nebyl jediný vhodný kandidát, který se nabízel. Tomu, že by Draca miloval, nevěřil ani minutu. Toho ta zrůda nebyla schopná. Tak proč? Nestačí, že otravuje život jemu, kvůli tomu debilnímu proroctví. Ale počkat! Co když je Draco Malfoy taky obětí nějakého pitomého věštění! Ale jak to zjistit? To asi nebude možné, když sám Malfoy o tom evidentně nic neví.

Takže to shrneme. Draco Malfoy je zřejmě postižen nějakou věštbou. Voldemort chce Draca mermomocí získat, zřejmě kvůli udržení moci. To ho totiž nejvíc zajímá. Takže nám zbývá jediné. Jednat rychle.

ON nedostane Draca. Dostane něco úplně jiného. A líbit se mu to nebude.

Nevynutelné - 2.