Všechno nebo nic - 2.

Autor: Nade

2. kapitola

Harry se marně dobýval do ředitelny, protože neznal aktuální heslo. Při jeho marných pokusech ho zachytila profesorka McGonagalová.

„Pane Pottere, domníváte se, že je nezbytně nutné rušit pana ředitele v jeho práci?“

Harry jí jenom beze slova ukázal pergamen. McGonagalová jen překvapeně vydechla a vyslovila heslo: „Zázvorový puding.“

Tak takový hnus by mě nenapadl, pomyslel si a už stoupal po schodech. Zaklepal na dveře a počkal, až ho Brumbál vyzve.

„Co tě ke mně přivádí, hochu?“ dotázal se Brumbál s úsměvem.

„Dostal jsem vzkaz, který byste měl rozhodně vidět,“ prohlásil a položil lístek na stůl.

Pozoroval Brumbála při čtení a sledoval změny ve výrazu ředitelovy tváře. Ten se po přečtení opřel v křesle a zadíval se na Harryho.

„Tušíš, Harry, kdo by mohl být tvůj nápadník?“

„Už jsem nad tím přemýšlel a napadl mě dokonce i Voldemort. Ale to nebude pravděpodobné,“ pravil zamyšleně chlapec. V hlavě měl totiž úplně jiného kandidáta.

„A já si naopak myslím, že to bude právě on. Zřejmě chce nabídnout jakýsi druh smíru výměnou za tebe,“ pousmál se smutně Brumbál. „Zřejmě tuší, že se nakonec obětuješ, abys zachránil své přátele a ostatní nevinné lidi.“

„Takže si myslíte, že bych to měl přijmout?“ svěsil hlavu. „Že je to má povinnost?!“

„Harry,“ napřímil se v křesle Brumbál, „vím, že jsi připraven obětovat i svůj život, ale tohle nepřipadá v úvahu. Voldemortovi se nedá věřit. Určitě by tu smlouvu nějak obešel a ty bys trpěl úplně zbytečně. Dovedeš si jistě představit, co by s tebou pak bylo?“ Brumbál zvedl jedno obočí. Kašpar.

„To si ani představovat nechci,“ zabručel Nebelvír a nervózně se ošil. Moc dobře věděl, že Voldemort není žádný drahoušek.

„Zřejmě ho na tu myšlenku přivedly dnešní noviny,“ uculoval se ředitel. „Víš, Tomovi tyhle… ehm… záležitosti nikdy nebyly cizí, takže si očividně myslí, že spojí příjemné s užitečným.“

„Takže to mám rovnou odmítnout?“ zeptal se Harry a byl rád za Brumbálův názor, protože se mu neskutečně ulevilo. Sňatek s Voldemortem? Brrr.

„No, já si myslím, že bys na tu schůzku jít měl a nabídku si vyslechnout, abychom věděli, na čem jsme,“ řekl zamyšleně Brumbál. „ A rozhodně bys ji neměl hned odmítnout. Nech si čas na rozmyšlenou. Budeme trochu mlžit …. Jak dobrý jsi herec?“ Brumbálovi zajiskřily oči. „Třeba z toho něco vytěžíme.“

„Rozumím, to půjde. Ale co když je to jen léčka?“ odtušil Harry.

„Samozřejmě budeš pod dohledem vybraných Bystrozorů a udělám ještě nějaká další opatření. Navíc, Malfoy si nedovolí tě otevřeně napadnout. To by mu pošramotilo už tak křehkou pověst. Chceš, abych tě doprovodil já?“

„Ne, pane řediteli, pro můj herecký výkon bude lepší, když půjdu sám,“ pousmál se Harry.

Dál už jen domlouvali podrobnosti, a když Harry odcházel, mohl se jen domýšlet, co ho vlastně čeká.

* * *

V Nebelvírské společenské místnosti bylo zase rušno. Její obyvatelé se jako obvykle radovali ze života a starosti si připouštěli, až když přišly. Harry se rozhlédl a Ron s Hermionou, s otázkou v očích, mu vykročili vstříc.

„Povím vám to nahoře,“ šeptl a vydal se rovnou do ložnice. Jeho přátelé ho následovali. Cestou si povšiml, že Seamus v koutku toká se svým partnerem. Pousmál se. Byl rád, že aspoň on vyvázl z toho jejich průšvihu bez vážnější pohromy.

V chlapecké ložnici se všichni tři pohodlně usadili na postelích a Hermiona hned nedočkavě dorážela.

„Takže, co se děje? Kam ses po večeři vytratil?“

„Byl jsem za Brumbálem,“ přiznal a všechno jim odvyprávěl.

Ron zrudl vzteky, a taky se neudržel. „Co si ten slizký had vlastně myslí!? Že mu jako po tom, co všechno ti provedl, padneš do náruče!?“ Ron se zamračil. „Nemáte pocit, že mu hrabe?“

Přátelé se začali smát. „Je ti jasné, Rone, že se jen snaží využít každé příležitosti ve svůj prospěch? Hlavně, že Brumbál má zdravý rozum,“ uklidňovala ho Hermiona.

Dlouho do noci diskutovali a pak se rozešli do svých postelí. Harry však dlouho nemohl usnout. Čeká ho setkání s Luciusem Malfoyem.

* * *

V pátek ráno, když šli na snídani, stál mezi dveřmi síně mladý Malfoy a ve chvíli, kdy ho Harry míjel, na něj syknul. „Mám předat nějaký vzkaz?“ Zřejmě byl svým otcem již informován a pověřen k položení této otázky.

„Budu tam,“ houkl směrem k němu Nebelvír a kráčel dál. Pak však ještě pootočil hlavu zpět a překvapilo ho, že Malfoy mladší, bledý ve tváři, na něho zaraženě hledí, a jako by chtěl ještě něco říct. Pak jen pokrčil rameny a odkráčel ke svému stolu.

Při hodině lektvarů Harry cítil, že ho Malfoy pozoruje a bylo mu to docela nepříjemné. Co tím asi Malfoy sleduje. Navíc byl Snape dnes obzvlášť jízlivý a uštěpačný. Harry se jen modlil, aby hodinu ve zdraví přežil. Tentokrát mu aspoň nevybuchl kotlík, i když při tom, jak byl roztěkaný, to byl hotový zázrak. Ale tím se nehodlal zatěžovat. Čekala ho náročnější zkouška. Zítra v Prasinkách.

* * *

Druhý den už byl Harry jak na trní. Jeho dva věrní kamarádi ho stíhali účastnými pohledy, což mu zrovna na klidu nepřidávalo. Po snídani se společně vydali do Prasinek. Obešli pár obchůdků, a když nadešel čas schůzky, popřáli mu hodně štěstí.

Harry se několikrát zhluboka nadechl a s hrdě vztyčenou hlavou se vydal na místo určení. Když vešel do hostince u Prasečí hlavy, rozhlédl se kolem. Žádné Smrtijedy neviděl, zato pár Bystrozorů tu předstíralo, že mají žízeň.

Malfoy starší již seděl u samostatného stolku vzadu a v klidu popíjel svůj drink. Chlapec se vydal jeho směrem. Starší muž vstal a vyšel mu dva kroky vstříc, aby ho náležitě uvítal.

„Vítám vás, pane Pottere. Jste tu sám?“ povytáhl obočí.

„Samozřejmě, že ne,“ pousmál se Harry a hlavou kývl směrem k baru.

„Chápu. Jsem rád, že jste souhlasil se schůzkou. Temný pán byl velmi potěšen,“ prohlásil samolibě. „Posadíme se?“ pokynul rukou na volnou židli a sám se usadil zpět na tu svou.

„Takže předpokládám, že ta nabídka k sňatku je od něho,“ komentoval situaci Harry, když se usadil.

„Právě o tom s vámi chci mluvit. Dáte si něco k pití? Co třeba ohnivou whisky? Jste zván, samozřejmě,“ předváděl se Smrtijed.

„Děkuji, dám si máslový ležák,“ odvětil chlapec. Malfoy se jen ušklíbl a objednal. Pití bylo v mžiku na stole.

„Abychom nechodili kolem horké kaše. Temný pán si je samozřejmě vědom, že váš vztah nezačal právě nejlépe.“ Harry se jen uchechtnul do sklenice, za což ho stihl náfukův kritický pohled. Nicméně to nekomentoval a pokračoval. „Přesto si Pán velmi cení vaší odvahy, síly a schopností. Mimo jiné…,“ sjel Harryho pohledem. „A doufá, že budete ochoten na některé věci zapomenout a zkusit to znovu a jinak. Na důkaz dobré vůle vám zde předkládám návrh mírové smlouvy.“

Malfoy z hábitu vyndal zapečetěný pergamen a podal ho chlapci. Ten ho převzal a hned zastrčil do kapsy.

„Ani si to nepřečtete?“

„Jistě chápete, že se stejně musím poradit se svými přáteli.“

„Nevěříte snad úmyslům Temného pána?“ zamračil se Malfoy. Rozladilo ho, že chlapec smlouvu ani neotevřel. Sakra.

„Pravdu?“ usmál se poťouchle Harry. „Samozřejmě, že mu nevěřím. Zatím nemám důvod. Voldemort,“ při tom slově sebou Smrtijed cukl, „dosud neprojevil žádnou snahu… no však vy víte.“ Harry jakoby v rozpacích sklonil zrak, ale měl co dělat, aby potlačil smích.

„Očekáváte, že se vám Temný pán bude dvořit?“ Malfoy zavětřil šanci a Harry, který se cítil trochu trapně, se skutečně začervenal.

„Já nevím… snad… asi ano,“ chopil se chlapec šance, „ale já už musím jít. Musím si to ještě všechno rozmyslet. Děkuji vám za pozvání, čekají mě přátelé,“ vyskočil Harry ze židle, pokývl hlavou na pozdrav a vyběhl z hospody.

Malfoy za ním spokojeně hleděl. Snad Temného pána uspokojí aspoň popisem proběhlého rozhovoru, když trik se smlouvou nevyšel.

* * *

Venku postával pro změnu mladý Malfoy, dělal jakoby nic, ale evidentně byl zvědavý, jak to dopadlo. Harry se na něj nesměle pousmál a cudně sklonil oči.

„Tak a teď si přemýšlej, chlapče,“ pomyslel si škodolibě Harry a pak se vydal směrem ke svým přátelům, kteří ho už vyhlíželi.

Draco Malfoy jen zalapal po dechu.

>>>Všechno nebo nic - 3.>>>