Všechno nebo nic - 10. KONEC

Autor: Nade

10. kapitola

Když žáci Bradavické školy vstupovali do Velké síně na večeři, překvapeně se rozhlíželi. Byla vyzdobená, jak to ještě nikdy neviděli. Stoly byly uspořádány okolo, jako při nějakém rautu a včele stál stůl vyzdobený květinami a za ním seděli Potter s Malfoyem.

„Vítejte, milí studenti,“ vítal je Brumbál. „Dnešní večeři jsme uspořádali jako slavnostní na počest našeho novomanželského páru. Harry a Draco,“ obrátil se na mladíky, „berte to jako vaši svatební hostinu.“

První, kdo začal po chvíli zaraženého ticha jásat, byli Nebelvíři. K nim se brzy přidaly i ostatní koleje, jenom Zmijozelští byli trochu vykolejení. Draco se ohromně bavil pohledem na Zabiniho, který zůstal stát s otevřenou pusou.

Harry byl právě v pevném objetí svých dvou kamarádů, kteří se těšili s ním.

Všichni jim přáli mnoho štěstí, i Zmijozelští, neboť věděli, co se sluší. Pak se všichni vrhli do spořádávání bohaté hostiny, která se nabízela. Došlo i na taneček, než byl čas rozejít se do kolejí. Večeře se tak trošku protáhla.

Ještě než novomanželé odešli do svých pokojů, pomohli řediteli rozeslat oznámení o jejich svatbě všem příbuzným a známým. Draco k oznámení svým rodičům připsal pár vět na vysvětlenou, ale moc naděje do nich nevkládal.

Hodil to za hlavu. Teď na něho čeká jeho vášnivý Nebelvír a možná, že spolu vyzkoušejí něco nového…

* * *

Blonďatý Smrtijed držel v ruce večerní poštu. To, co se dočetl, ho na chvíli uvrhlo do naprosté deprese.

„Jak to mohl udělat!“ vykřikl pohoršeně, zapomínajíc na etiketu. Nebyl zvyklý, aby jeho syn činil zásadní rozhodnutí bez jeho účasti. Vždy vykonal to, co mu otec doporučil, neboli přikázal. A teď tohle!

V rozjímání nad nevděčností svého syna ho vytrhl známý pocit na jeho předloktí. Zdá se, že Temný pán byl také informován a teď neskutečně zuří. Malfoy moc dobře věděl o jeho touze podmanit si Pottera a jeho syn na právě na celou rodinu přivolal neskutečné problémy.

Malfoy si povzdechl a nahmatal v kapse krabičku s mincí, kterou opatřil zvukotěsným kouzlem. Nebylo vhodné, aby se přenášedlo aktivovalo předčasně.

„Zdá se, že Draco již pánův dáreček nedoručí. Takže budu muset improvizovat,“ ušklíbl se a vydal se na cestu. Věděl, že následující minuty rozhodnou o jeho životě. Temný pán běsnil.

* * *

Černovlasý chlapec ležel přitisknutý na svého manžela, hlavu měl položenou na jeho hrudi a prohlížel si prstýnek na své levé ruce. Měli za sebou vášnivé milování, kdy se na sebe doslova vrhli hned za dveřmi. S líbáním ze sebe strhávali nedočkavě oblečení a navzájem se dostrkávali k jejich společné posteli. Bylo to jako vášnivý tanec, který skončil bouřlivým vyvrcholením jich obou.

Blonďatý chlapec teď k sobě rukou tiskl svého milovaného a s úsměvem sledoval jeho počínání s prstenem.

„Na co myslíš?“ zeptal se ho.

Zelené oči k němu vzhlédly. „Proč jsi to udělal?“

„Jako proč jsem se s tebou miloval? Protože jsi neobyčejně vzrušující, sexy a jsi můj manžel,“ vyhýbal se přímé odpovědi Draco.

„Ne, ty moc dobře víš, na co se ptám,“ vzdychl Harry. „Proč ses se mnou oženil? Vždyť jsme spolu teprve dva týdny.“

„Nesmysl! Známe se přece spoustu let. A to, co bylo předtím…? Ber to tak, že co se škádlívá…,“ odmlčel se laškovně. „A navíc, někdo tě musel ochránit před tím… ehm… před tvou nerozvážností. Nechci, abys skončil v posteli s ním. Jsi jenom můj a já tě nikomu nepřenechám!“ dodal a rukama přitom mazlil tělo svého Nebelvíra, kterého mezitím překulil na záda a líbal na břiše. „Ani jemu ne,“ zavrčel mu do kůže, až to Harryho příjemně zabrnělo.

Slastně se vrtěl pod dotyky svého manžela a pomalu zapomínal, že vlastně neřekl to, co chtěl doopravdy slyšet. Cítil jemné dotyky jazyka ve svém pupíku a něžné ruce na svém přirození. Jeho vzrušená erekce se znovu dožadovala pozornosti a také se mu jí dostávalo.

Draco mu laskal penis a varlata, a ústy se posouval přes podbřišek níž. Klekl si mezi jeho nohy, rukou uchopil naběhlý úd a jazykem začal mučit žalud. Lehounce přejížděl po uzdičce a špičkou dráždil malý otvor na vrcholu, ze kterého vymámil první slané kapičky preejakulátu. Uspokojovalo ho, jak se pod ním jeho manžel svíjí slastí, rukama mu cuchá vlasy a vydává přitom žádostivé vzdechy, které ho samy o sobě dokázaly vzrušit do nepříčetnosti.

Jednu ruku namočil do lubrikantu a zajel Harrymu jedním, pak dvěma prsty, do zadnice a stimuloval jeho citlivé místečko uvnitř. Nepozorovaně navlhčil i jiné místo, o kterém jeho partner nevěděl, a přitom již vzal jeho penis celý do úst.

„Draco… prosím!“ vzdychal Harry.

„Já vím,“ šeptl, ale místo aby vnikl penisem do otvoru, sedl si obkročmo na jeho boky a začal ho vášnivě líbat. Přitom nasměroval Harryho kopí a velmi opatrně na něho dosedl.

Ten překvapením vydechl a otevřel oči. Ten sevřený pocit kolem jeho chlouby byl úžasný a nečekaný. Draco se očima pásl na výrazu jeho obličeje. Byl šťastný, že může svému miláčkovi způsobovat takové blaho.

„To abys věděl, že pro tebe udělám úplně všechno, protože tě miluju,“ zašeptal a začal se pohupovat nahoru a dolů. Tím přiváděl svého milovaného do extáze.

Harry ho však překvapil. Nečekaně se vzepřel, pevně uchopil Dracovo tělo a rychle je oba přetočil tak, že nyní ležel on na něm. Nyní měl on nad vším kontrolu a to bylo opojné. Začal se velmi něžně a mučivě pomalu pohybovat tam a zpět. Vysunul se téměř ven a pak se opět hluboko ponořil. Draco se pod ním prohýbal a slastně vzdychal. Nohy mu obemkl kolem pasu a rukama mu přejížděl po hrudi. Milování bylo něžné a dlouhé. Oba už byli lesklí potem, od líbání měli nateklé rty.

Harry cítil, že se blíží jeho vyvrcholení a tak začal honit penis svého milého.

„Slyšel jsem, co jsi říkal, a chci to slyšet znova,“ šeptal mu do ucha a zrychlil přírazy.

Netrvalo dlouho a Draco se pod ním vzepjal, prohnul se do oblouku a s výkřikem „miluju tě!“ potřísnil Harryho a svou hruď spermatem.

To, a extatické svírání Dracova otvoru způsobilo, že se Harry mohutně udělal. Konečně. Byl šťastný. Unavený, ale šťastný.

„Taky tě miluju. Navždy.“

Ale to Draco věděl. Vždyť jeho manželem byl ten nejčestnější a nejstatečnější Nebelvír. Vyčerpaní a vrchovatě spokojení usnuli ve společném objetí.

* * *

V Brumbálově pracovně, i když bylo již hodně pozdě, seděl ředitel s profesorem lektvarů, když je vyrušil domácí skřítek, že mají nečekanou návštěvu. Do dveří vstoupil Lucius Malfoy a zcela nemalfoyovsky se mračil jako bouřkové nebe.

„Kde je můj syn, ve své koleji není?!“ dotázal se důrazně místo pozdravu.

„Dobrý večer, Luciusi,“ pozdravil ho s úsměvem Brumbál.

„Užívá si svou svatební noc se svým miláčkem v jejich nových komnatách. Přece bys ho nechtěl rušit? To by od tebe nebylo… hezké,“ vysvětlil situaci Snape a přitom se mu vysmíval do očí. Nemohl prostě odolat.

„Domníval jsem se, že sňatek je pouze formální a že jste mého syna zmanipulovali! Takže oni skutečně…?“ Malfoy starší byl mírně vykolejený.

„Věřte mi, že to byl jeho vlastní nápad,“ oznámil mu klidně Brumbál. „Ostatně můžete se ho na to zeptat sám. Zítra.“

„Už nějakou dobu cítím, že Temný pán svolává své služebníky,“ třel si Snape předloktí. „Proč jsi tady a ne tam?“

„Určitě je vám oběma jasné, že po tom, co provedl můj syn, mě tam čeká jenom smrt,“ odvětil už klidně Smrtijed.

Brumbál ho chvíli pozoroval nad skly svých brýlí. „Takže, co hodláš udělat?“

„Mám v držení jistou minci, se kterou měl pan Potter už tu čest se seznámit. Je to přenášedlo, určené magicky pouze pro něho, a které ho přemístí přímo do sídla Temného pána. Jak víte, poloha hradu je zakryta silnými kouzly a ne každý má možnost jimi projít. Tato mince je jakousi výjimkou, se kterou pán nepočítá.“ Vyndal krabičku a položil ji před Brumbála na stůl. Ten jen zvedl tázavě obočí.

„Skutečně tam je, pouze jsem ji musel zvukotěsně zajistit. Někteří Nebelvíři totiž mají nepříjemný zvyk vyslovovat jméno Temného pána,“ uzavřel.

„Rozumím tomu správně, že minci může použít jenom Harry a aktivačním heslem je Voldemort?“ Brumbál pro jistotu jméno jen nehlasně zašeptal.

Malfoy rozhodně pokývl hlavou.

„Pro nás to znamená, že minci může držet pouze Harry. Ale kdokoliv se bude držet Harryho, půjde s ním. A to může být dost lidí na to, aby to stačilo k nemilému překvapení.“ Brumbál již rozvíjel svůj plán a oba, teď už bývalí Smrtijedi, mu byli užitečnou pomocí. Znali podrobně poměry na temném hradě. Všechno šlo jako na drátkách, byla to jedinečná šance.

„Zdá se, že vy Malfoyové přesně víte, co chcete.“ Lucius věděl, že Brumbál tím naráží i na jeho syna.

* * *

Druhý den se v Bradavicích shromáždili Bystrozorové a členové Fénixova řádu, a chystali se na vpád do temného sídla. Přidalo se i několik starších žáků, hlavně členové BA, kteří se nenechali odbýt. Nakonec se všichni nahrnuli kolem Harryho a v jeden okamžik se přemístili do Zmijozelova hradu. Malfoy starší a Snape se nemačkali s ostatními. Jako Smrtijedi se přemístili samostatně.

Voldemorta zastihli právě při dalším zuřivém záchvatu.

„Zabijte toho Malfoyovic spratka, rozsekejte ho na kusy! A ty dva zrádce taky!! Přiveďte mi Pottera, živého! Podvolí se mi! Anebo ho donutím, ale pak zemře!

Se mnou si nikdo zahrávat nebude!!“ Řval, až se mu dělala pěna u huby.

„Jsem tady,“ ozval se najednou Harry a Voldemort už jen překvapeně registroval, jak se blíží konec jedné dlouhé epizody kouzelnického světa. Jeho konec.

* * *

* * *

Malfoy starší seděl v salónku svého sídla a dával si svou obvyklou sklenku whisky před spaním. V hlavě si přehrával události posledních dnů a musel uznat, že je velmi spokojen. Udělal nejlepší rozhodnutí svého života… Ale až po svém synovi. Riskoval. Vsadil všechno na jednu kartu a vyhrál.

Rod Malfoyů stoupl na vážnosti díky spříznění s Vyvoleným a díky aktivní účasti na pádu Temného pána. Malfoy se ušklíbl. Jak snadno padnou pravidla, která si kouzelnictvo staletí pěstovala.

Bývalý Smrtijed byl však překvapivě nejvíc hrdý na svého syna, ačkoliv svého otce svým jednáním přinutil k fatálnímu rozhodnutí, za což mu dodatečně řádně vyčinil. Tyhle situace neměl rád. Ne však, že by to Draca nějak rozhodilo.

Draco trval na tom, že při napadení Voldemorta bude stát po boku svého manžela. A když ten sváděl svou konečnou bitvu s Temným pánem, kryl mu záda. Neměl slitování s nikým, kdo by chtěl jeho miláčkovi ublížit. Projevil přitom takovou odvahu, sílu a chladnokrevnost, že se Lucius tetelil blahem.

Právě teď byli mladí; na zasloužené svatební cestě. Až se vrátí a dokončí školu, pořídí si vlastní dům. Lucius to chápal. Potter by si na Malfoy Manor nikdy nezvykl a jeho syn se v jeho přítomnosti trochu změnil. Byl spontánnější a otevřenější. Když měl Malfoy starší občas nějaké výhrady, jeho syn to vždy odbyl slovy: „Mým manželem je Harry Potter a tím je řečeno vše.“

Chtěli dál žít spolu, sami dva.

To přivedlo hlavu rodu Malfoyů na myšlenku, že tím vlastně rod vymře, protože Draco, i když nadále zůstává prvním dědicem rodu, nikdy nebude mít pokrevního potomka.

„No, co se dá dělat. Budu muset přesvědčit Narcisu ........“

* KONEC*