Všechno nebo nic - 3.

Autor: Nade

3. kapitola

Harry hned po obědě spěchal rovnou k Brumbálovi, aby mu pověděl, co se na schůzce událo a hlavně, aby mu předal neporušený pergamen. Jak byl Brumbálem předem varován, při rozložení dokumentu mohlo dojít k nějaké záludnosti. Ron s Hermionou byli také netrpěliví, a tak ho ještě popoháněli.

Brumbál od Harryho pergamen převzal a všechno si vyslechl. „Jsem rád, že jsi v roli vydržel až do konce. Teď prozkoumám ten list, jestli v něm není nějaká magie, a pak si prostudujeme, co nám Tom nabízí.“

„A co bude dál, pane?“ ptal se Harry. „Co myslíte, že teď Voldemort udělá?“

„Pravděpodobně očekávej nějaké ty projevy přízně,“ uculil se Brumbál.

„To mi jako bude posílat bonbóny a kytky? Obávám se, že bych se toho ani nedotkl.“

„Veškerou poštu tohoto druhu budeme samozřejmě zachycovat, aby se k tobě nedostala. Už jsem udělal jistá opatření,“ přiznal ředitel. „Uvidíme, kdo to vydrží déle. Zatím se tím nezatěžuj,“ uzavřel rozhovor a propustil Harryho ze své pracovny.

Na chodbě už čekal Ron se slovy, že Hermiona je čeká v knihovně, a tak za ní hned spěchali. Rozebírali spolu celou situaci, když je Hermiona zarazila a hlavou pokývla mezi regály. Postával tam Draco Malfoy a hrozně soustředěně hledal nějakou veledůležitou knihu.

Ti tři se na sebe pousmáli. Samozřejmě už před tím kouzlem zajistili, aby jejich soukromí nikdo nenarušil, takže Malfoy nemohl nic slyšet. Dělali, že si ho nevšimli.

„Asi má za úkol mě sledovat, když teď Voldemort projevil… ehm… zájem?“ dohadoval se Harry.

„To si nemyslím,“ mrkla na něj kamarádka. „Já mám za to, že tě pozoroval už dřív. Všimla jsem si toho, ale nepřikládala jsem tomu význam. Pravda ale je, že se poslední dobou chová podivně. Uvědomujete si, že se dost často potuluje po chodbách bez těch dvou pitomců?“

„To jako, že Harryho očumuje?“ rozčílil se Ron. „Myslíš, že něco chce?“

Hermiona se rozesmála a zelenooký chlapec se zamyšleně zahleděl do prázdna.

„Harry?“ přerušila jeho myšlenka kamarádka s úsměvem a pozvednutým obočím.

Harry sebou trhl a provinile se zakřenil. „No co?“

Ron těkal očima z jednoho na druhého a pak mu to docvaklo. „No to si snad děláte pr… Fretka? A mně se nikdy nic neřekne!“

„Neboj. Myslím, že nám to všem došlo až teď,“ uklidnila ho Hermiona a po chvíli ticha všichni vyprskli smíchy.

Mladý Zmijozel je mezitím nenápadně pozoroval, a protože nemohl nic slyšet, snažil se aspoň podle jejich gest a výrazů vydedukovat, o čem je řeč. V jednu chvíli viděl Harryho zasněný výraz i následné rozpaky, a vysvětlil si je po svém. Otec mu v Prasinkách naznačil, že Potter neprojevil odpor k nabídce Temného pána, a tohle to jen potvrzovalo. Předpokládal, že je v tom nějaká černá magie, ale stejně ho to roztrpčilo. Ten malý drzý Nebelvírský spratek mu už dlouho nedával spát, ale domníval se, že je výhradně na holky. Po tom incidentu s Finniganem mu svitla naděje, ale vypadá to, že pán byl rychlejší. Vypálil mu rybník a Draco ani nemůže projevit svůj nesouhlas. Copak doteď nestačilo, že chtěl Pottera zabít? Zklamaně si povzdechl a pomalu se šoural z knihovny. Už neviděl, že ho sledují zelené oči.

* * *

V neděli odpoledne Harry opouštěl pracovnu Snapa, kde se povinně učil nitroobraně. Brumbál na tom trval. Zvláště teď, když se zapojil do toho divadýlka. Nebylo vhodné, aby mu někdo nečekaně přečetl myšlenky. To by šel jejich plán do kopru. Snape se na něm zase pěkně vyřádil, krom toho, že byl milý jako obvykle. Přesto však i on, ač nerad, musel uznat, že Harry dělá jisté pokroky. Chlapec si totiž sám uvědomoval nutnost tohoto počínání a tak se dost snažil. Pravda byla, že se musel především obrnit proti Snapovi, který se ho snažil všemožně vytočit. Když se nad to povznesl, šlo mu to docela dobře.

Teď ale kráčel sklepením, myšlenkami někde úplně jinde, když před sebou zaregistroval pohyb. Zvedl hlavu a přímo proti sobě spatřil Zmijozelského prince. Oba jako na povel zpomalili a ostražitě se k sobě přibližovali.  Zastavili asi dva metry před sebou a hleděli si do očí. Malfoy se jako obvykle arogantně uškliboval a Harry mu vracel odhodlaný pohled. Chvíli bylo ticho.

„Takže ty teď budeš dělat děvku Temnému pánovi, Pottere?“ vyplivl ze sebe Malfoy. Prostě si nemohl pomoct.

„Do toho tobě nic není, Malfoyi!“ opáčil ostře Harry, s předsevzetím nenechat se vytočit.

„Ale na děvku zřejmě nemáš dost zkušeností! Proslýchá se, že slavný Potter je poslední panic v ročníku. Myslíš, že mu budeš stačit?“ posmíval se Zmijozel. „Pán je zvyklý na jiný kalibr. Měli byste s Finiganem trénovat něco víc, než jen dětské pusinky. Ale on zřejmě nebude ten správný učitel, že?“

O co mu jde? pomyslel si Harry a v tu chvíli si vzpomněl na to, co říkala jeho kamarádka. Tak si tě prověříme, uchechtl se v duchu a nahlas řekl: „To se jako nabízíš, aby tvůj pán nebyl zklamaný? Myslíš, že na to máš?“ tlačil na pilu a hrál na jeho samolibou strunu.

„To si piš, že toho umím víc, než ten tvůj Nebelvírský hlupák!“ vykřikl vztekle Malfoy.

„Ano?“ Harry přistoupil až těsně k němu. „Dokaž to! Jestli se ovšem nebojíš!“

V tu chvíli už to blonďák nevydržel, přitáhl si Harryho k sobě a tvrdě ho políbil. Tomu se to nelíbilo a chtěl se mu vytrhnout, ale v tu chvíli jakoby se něco zlomilo a Dracův polibek zněžněl. Jazykem laskal jeho rty a dožadoval se přístupu dovnitř. Rukama ho přitom hladil po zádech, na krku a ve vlasech. Harrymu se podlomily nohy a chtě nechtě se musel Zmijozela chytit. Dlaně položil na jeho boky. A ten, jako by vycítil jeho problém, Harryho pootočil a opřel si ho o zeď.

Ten překvapením pootevřel ústa k protestu. Draco toho využil a vnikl do jeho úst, kde během okamžiku sehráli souboj jazyků.

Harry jako správný Nebelvír tuto bitvu nehodlal prohrát. Pro oba se čas zastavil a vnímali jen vášeň, která jimi prostupovala. Navzájem se obírali o dech, jejich ruce se snažily přimáčknout je k sobě co nejvíc a přitom putovaly po jejich tělech.

Ve chvíli, kdy už oba ztráceli dech, se od sebe odtrhli a Malfoy poodstoupil. Snažil se tvářit nevzrušeně a povýšeně se zeptal: „Tak co? Jsem dost dobrý?“ Věřil si.

Harry si ho zadýchaně měřil pohledem, pak se ušklíbl a odvětil: „Nó, nebylo to tak špatné. Ale z jednoho polibku se toho moc zjistit nedá. Chtělo by to další lekci,“ dráždil hada bosou nohou.

„Chceš další lekci? Fajn. Dám ti vědět, až na tebe budu mít čas a náladu,“ opáčil blonďák. Musí si přeci zachovat tvář. Ten Nebelvír netuší, s čím si zahrává. Nato se otočil a odcházel.

Tak se rozešli každý do své koleje a oba se pro sebe připitoměle usmívali. Netušili, že je při tom někdo pozoroval.

Tak tohle vypadá na pěkný průser, pomyslel si Snape a přemýšlel, jestli to má někomu oznámit. Pak se ale rozhodl, že tomu nechá volný průběh. Koneckonců, není to jeho věc.

* * *

V Nebelvírské věži si někteří spolužáci všimli, že je Harry jako vyměněný. Neustále mu něco padalo anebo z ničeho nic zůstal stát a zíral do blba.

„Stalo se něco, kámo?“ zeptal se Ron

„Potkal jsem ve sklepě Malfoye,“ nepřítomně hlesl chlapec.

„Fretku?“

„Hm.“

Hermiona se začala vědoucně usmívat, mrkla na Rona a zeptala se přímo.

„A bylo něco?“

„Ne… jenom…,“ Harry zaváhal.

„Co jenom?“ dorážela zvědavě kamarádka.

„Líbali jsme se,“ vyhrkl černovlasý Nebelvír vyjukaně.

„No fuj,“ kontroval Ron, „jak to sneseš?“

„No, a bude něco víc?“ vyzvídala kamarádka.

„Já vlastně nevím,“ mlžil.

„Hlavně, aby se to nedoneslo Ty-víš-komu,“ zadoufal Ron a Harry doufal s ním.

* * *

Mezitím ležel Draco na své posteli s rukama za hlavou a zíral na nebesa nad sebou. Ani si nevyzul boty. Pořád myslel na to, co se stalo, a koumal nad tím, jak přinutit toho rozpustilého Nebelvíra, aby neprovedl tu nepředloženost, ke které se zjevně chystal. Oženit se s Temným pánem. Chtěl ho totiž pro sebe, ale otevřeně to nemohl dát najevo. Měl by problémy nejen se svým otcem, ale především s Pánem. Pravděpodobně by ho to stálo život.

Takže jediným východiskem bylo zblbnout toho zelenookého kluka, aby on sám chtěl jeho, Draca. Po tom, co s ním zažil před chvílí, věřil, že šance existuje. Na tváři mu zahrál úsměv.

„Ale copak? Milostpán prožívá nějaký milostný románek?“ vtipkoval od vedle Zabini, který pozoroval, jak se jeho spolužák tváří. „Která to byla?“

„Tomu bys neuvěřil,“ zasmál se Draco a víc nehodlal komentovat. Zabini si jen zklamaně povzdechl. Takže dnes žádné drby nebudou.

* * *

Ráno při snídani přistála u Harryho školní sova se vzkazem.

Další lekce o půlnoci v astronomické věži.

Dopis nebyl podepsán, ale bylo nad slunce jasné, od koho je. Mrknul ke Zmijozelskému stolu a pohledem vyhledal blonďatého chlapce. Ten měl na tváři kamenný výraz a pouze přivřenýma očima sledoval, co na to Nebelvír.

Ten jen lehce pokývl. Draco mu stejně odpověděl a dál se nerušeně věnoval jídlu.

Tuhle bezeslovnou konverzaci však sledovali ještě dva lidé. Přirozeně Snape, a tím dalším byl Brumbál, kterému nikdy nic takového neunikne. Potutelně se usmíval pod vousy. Vždyť přece každý nový příznivec jeho Zlatého chlapce je vřele vítán.

>>>Všechno nebo nic - 4.>>>