Překlad: Nade
Velké díky Charli, Kátě, Erumoice, Bobo, Anně, D de Bois ... atd. :-), Zuzaně, bacílkovi, kali, Jenny, Tessce, jednomu anonymkovi, ale také všem ostatním, kteří zde v průběhu povídky zanechali svou stopu. Lidičky, děláme to nejen pro vlastní pocit z dobře vykonané práce, ale především PRO VÁS. ;-)
Odkaz na začátek povídky >>> Mulligan 1
Tak miláčkové, tohle je poslední kapitola tohoto úžasného příběhu. Doufám, že se vám závěr bude líbit stejně, jako se vám líbila celá povídka. Strávila jsem nad ní celkem příjemné chvíle, i když někdy to bylo o nervy a na poslední chvíli. :-D
Pro
ty, kteří se těší na další příběh: Teď si dám dva týdny oddech a pak, odhadem
9. Března 2014, přijdeme (tentokrát) společně s Jutaki s dalším překladem z angličtiny.
Nám se ta povídka moc líbila, tak snad se máte na co těšit. Bližší informace s první
kapitolou.
A
teď si však užijte závěr…
Kapitola 26:
Na věčné časy
Pohledy
Luciuse a Harryho se setkaly, drobnými gesty hlavy a očí si vzájemně vyměnili důvody
a úmysly. Zatímco Harry tiše žasnul,
že ho stále dokáže přečíst, a tak dobře, Lord
Malfoy se otočil ke svému synovi.
„Skvělý
nápad, synu, proč Grangerovou společně s Weasleym nepozveš?“
„...
Mám je pozvat ... na Manor?“ opakoval
nechápavě Draco.
„Ano.“ Draco kývl a současně se snažil
vzpamatovat, před svým odchodem se pak trochu podezíravě zahleděl na Harryho,
jako kdyby něco provedl.
„Mudlorozená
a Weasley ...?“ začal Harry. Lucius na něho ostře pohlédl, čímž mladšího
muže překvapil.
„Mé
vlastní předsudky stranou, jsou to tví přátelé a měli o tebe strach.“ Harry sklonil hlavu; z Luciusova tónu
byl rozmrzelý a také nejistý, jak by měl reagovat na svého studenta, který se
na něj zlobí. Prst pod bradou ho přinutil
vzhlédnout. „Odpusť mi, byl jsem
bez tebe příliš dlouho.“ Lucius vypadal opravdu zkroušeně.
„Zněl
jsi …“, „jako ten starý Lucius.“ Poslední slova Harry spolkl. Lucius si povzdechl.
„Chci,
aby náš vztah byl rovnocenný. Naše předchozí postavení, náš věk, na tom nezáleží,
ale chvíli bude trvat, než se opět naučíme být spolu.“ Harry souhlasně přikývl. Věděl, že nebude
schopen chovat se k tomu muži, jako by byl jeho student, ale i to, že to bude
chtít nějaký čas, než si zvykne na starší verzi svého milence. Lucius přistoupil blíž, jako kdyby ho
přitahovala neviditelná síla. Sklonil
hlavu, aby si ukradl polibek, prostě tomu nedokázal odolat…
Další
zaklepání na dveře ho zastavilo centimetr od Harryho úst.
„Ehm,“
odkašlal si Draco. Dostalo se mu dvou
naštvaných pohledů. „Jsou tady Grangerová
a Weasley. Nechal jsme je uvést do hlavního salonu v západním křídle.“ Což
znamenalo, že skřítek hosty odvedl do největší, nejdražší a nejhrozivěji
vyhlížející místnosti na Manoru, s gobelínem kompletního rodinného
rodokmenu, podobným, avšak mnohem větším, než byl gobelín Blacků na Grimmauldově
náměstí.
„Už
jsi je informoval o Harryho návratu?“
„Eh,
ne, nemám chuť být ve stejné místnosti, až si Grangerová ty zprávy vyslechne.“ S tím Draco zmizel, čímž za sebou zanechal
lehce zmateného Luciuse a Harryho, který se snažil potlačit hihňání. Starší muž vzal svého milence za ruku
a vedl si ho. Harry mu tu
demonstraci vlastnictví dovolil, především proto, že mu způsobovala chvění v
břiše. Znenadání si uvědomil, že se nemůže dočkat, až znovu uvidí své přátele,
a také že je z nějakého důvodu pekelně nervózní.
XXX
Ron
a Hermiona nervózně seděli na okraji neskutečně drahého nábytku, zvědavě a
znepokojeně si prohlíželi velmi vysokou zeď proti nim, která byla kompletně
pokrytá obřím gobelínem. Na samém
vrcholu, hned vedle rodinného erbu, zářilo jméno Malfoy. Dracovo jméno se
vyskytovalo někde v úrovni hlavy, takže tam zbýval prostor i pro spoustu
dalších generací.
Když
se otevřely dveře, Ron i Hermiona společně prudce otočili hlavu. Zírali, jak dovnitř energicky vchází Lucius
Malfoy, s Harrym.
„Harry!“ vykřikla Hermiona jako první, aniž by
si všimla, že se dvojice drží za ruce. Vrhla
se vpřed a uchvátila svého přítele do divokého objetí. Harry nejdřív ztuhl, ale pak jí objetí
z celého srdce vrátil. V
okamžiku, kdy ho Hermiona pustila, zahrnula ho otázkami: „Kde jsi byl? Kdy ses
vrátil? Proč jsi na Malfoy Manor? Jak jsi nás mohl takhle opustit, aniž bys nám
cokoli řekl?!“
„Zpomal,
Miono,“ zaprosil Harry. Přes rameno se ohlédl
na Rona, který zůstal v opatrné vzdálenosti. Aspoň
Harrymu kývl na pozdrav, přičemž stále dohlížel na Luciuse. „Co kdybychom se všichni posadili, a
já to vysvětlím?“
„Dobře,“
souhlasila Hermiona. „Ale kde je
Draco?“ Všichni Harryho přátelé o
jejich vztahu věděli, i když ne všichni (čtěte Ron) tím byli příliš nadšení. Nicméně všichni to přijali.
„Eh,
je někde poblíž,“ řekl vyhýbavě Harry a podíval se na Luciuse.
„Posaďte
se,“ vyzval je Lord Malfoy, což tři Nebelvíry popohnalo, aby se usadili. Ron a
Hermiona na jednu pohovku, a Harry se usadil s Luciusem na druhou, mezi nimi
byl jen zdobený starožitný stůl.
„Nejdřív
bych měl asi říct, že Draco a já jsme se rozešli,“ vyhrkl Harry radši hned, než
ztratí nervy.
„Ty
jsi ho nechal?“ Ronova první slova,
která pronesl, obsahovala zřejmou naději.
„Ne
…“
„To
je ten důvod, proč jsi odešel, je to tak?“ přerušila
ho soucitně Hermiona a každým coulem působila jako znepokojená matka. „Chtěl jsi být sám.“
„No,
ne tak docela …“
„Jestli
ti ta fretka ublížila …“
„Rone!“
napomenula ho Hermiona, koukla na
svého manžela a loupnutím pohledu upozornila na Luciusovu přítomnost. Ron zabručel a založil si ruce na prsou.
„Možná
byste si oba měli vyslechnout, co vám chce Harry
říct,“ navrhl Lucius. Dvojice unisono
zamrkala, když muž použil Harryho křestní jméno. Hermiona se vzpamatovala jako první.
„Samozřejmě,
Harry, jen do toho.“ Harry se pohledem
střetl s Luciusem a pak začal pomalu vyprávět svůj příběh, počínaje
rozchodem a přípravou své cesty napříč - nebo spíše nazpátek - časem. Lucius musel své hosty nesčetněkrát
požádat o klid, zejména Hermionu, která se zřejmě ke konci musela kousat do
jazyka, aby se neustále nevyptávala. Harry
pár detailů vynechal, o Snapovi a své matce, o některých svých vlastních
nedbalostech (tím se vyhnul zaručeného hněvu Hermiony), ale vyprávěl jim, jak
se přes tu záležitost s Dracem dostal a jak se zamiloval do Luciuse (opět vynechal,
kam až zašli ve vztahu profesor a student). Nakonec jim objasnil vše o
Voldemortovi, Obraceči času a Luciusově špionážní práci.
Ron
a Hermiona zůstali znova s pusou dokořán. Hermiona
se váhavě pokusila promluvit, a v tu chvíli měla v obličeji ten samý soucitný
výraz, jako předtím. Harry by klidně mohl hádat, co bude následovat.
„Harry,“
řekla opatrně. „Nemyslíš, že si
tím třeba jen nahrazuješ …“
„Chápu
tvé obavy,“ přerušil ji Harry, bez obtíží nasadil svůj profesorský tón, ale reakce svých přátel si nevšímal. „Vždycky budu mít Draca rád, jako
přítele, ale Lucius není jako on. Zamiloval jsem se do něho za úplně jiných
okolností. A ještě před tím, než o tom začneš: Vím, že tento Lucius Malfoy není
ten samý, ale je blíž k tomu, kterého jsem poznal jako svého studenta, než
ten, kterého jste poznali vy dva.“ Harry si nemohl pomoct a otočil hlavu, aby
se při svých posledních slovech na toto téma díval svému milenci do očí: „Kromě
toho vím, že tohoto Luciuse si bez obtíží zamilujete.“ Pouze Lucius tak koutkem oka zachytil,
jak si jeho hosté vyměnili šokované pohledy. Srdečně
je oslovil.
„Oba
jste vítáni navštěvovat Harryho tak často, jak budete chtít, abyste se ujistili,
že jsem vašemu hrdinovi neudělal nic zlotřilého. Draco sem bude s největší
pravděpodobností docházet stejně často. Ale nyní, Harry a já potřebujeme chvíli
klidu, abychom prodiskutovali pár věcí.“ Hermiona
ten vyhazov neochotně akceptovala a po rozvláčném rozloučení odtáhla Rona ke
krbu.
Harry
a Lucius zůstali ve vstupní hale a dívali se na sebe, na rtech mladšího muže pohrával
malý úsměv.
„Mluvíš,
jako by bylo předem dané, že se sem nastěhuju.“ Lucius se ušklíbl a pak si Harryho
bleskurychle, jako by byl zlatonka, přitáhl k sobě a pevně menšího muže sevřel.
„Obávám
se, že v okamžiku, kdy tvá noha vstoupila na mé panství, byl jsi můj a jen
můj.“ Harry se při těch slovech zachvěl,
cítil vzrušení, než se mu vrátila pomstychtivost.
„Neměli
bychom, jak jsem se domníval, na to jít pomaleji?“ řekl bez valného nadšení. „No vždyť víš, nejdřív si promluvit?“
„S
ohledem na to, jak velký problém bylo dostat tě poprvé do postele,“ protáhl
Lucius, „příliš se na mluvení necítím,“ zavrčel nakonec, přitiskl se blíž a ukázal
Harrymu, co má v úmyslu. Po
pravdě řečeno se Lucius vzrušil, už když slyšel Harryho profesorský tón. Hrozilo,
že ho převálcují vzpomínky, takže hosty téměř vyhodil, aniž by se náležitě
rozloučil. Ke zdvořilosti ho donutilo jen jeho zmijozelské sebeovládání. Harry zasténal a zabořil obličej do prohlubně
mužova krku.
„Kdybys
to udělal hned napoprvé, nemyslím, že bych vydržel tak dlouho.“ Náhle si uvědomil, že má přímo před
očima tu velmi bledou, delikátní a hřejivou kůži. Začal ji sát a líbat jako člověk
umírající žízní, potěšený každým bezdechým zasténáním, které jeho milenec
vypustil.
Najednou
bylo celé Harryho tělo sevřeno pevněji a v uších mu zaznělo lupnutí. Vzhlédl
a zjistil, že je ve velké ložnici. Lucius
mávl rukou, svíčky vzplály a plynule se vznášely vzduchem. Harry se ocitl v zelených
pokrývkách na posteli, která vypadala dost luxusně pro krále, a choť nebo dvě. Zelené oči, dokonale ladící s místností,
vyhledaly ty šedé, které zářily očekáváním a touhou. Harry si nedokázal představit, co by
dělal, kdyby byl od Luciuse na dvacet sedm let oddělen. Ta myšlenka mu brala dech a trochu naháněla
strach z toho, co by Lucius mohl udělat, ale takový ten příjemný strach, jako
když letěl plnou rychlostí k zemi.
„Dovolíš
mi,“ zašeptal Lucius, naklonil se a přitiskl tvář k Harryho hlavě, vdechoval
vůni, „vzít si tě, potěšit tě, líbat, ochutnat, dotýkat se ...“ a políbil čelo svého
milence, jeho ušní boltec a pokračoval dolů na Harryho krk, „mít tě celého ...?“ Harry naklonil hlavu na stranu, odhalil
krk a slastí přivřel oči.
„Ano,
vezmi si mě,“ zasyčel. Po tom
všem, o čem Harry věděl, že Lucius za všechny ty roky prošel, neváhal a nechal muže
dělat si, co chce, ačkoliv měl své vlastní choutky. Tentokrát však přenechal veškerou
aktivitu Luciusovi, snad podvědomě jako druh omluvy za to, že kvůli němu čekal tak
dlouho, i když to nebyla přímo Harryho chyba.
„Ano,“
vydechl Lucius zpátky, jeho hbité ruce Harryho efektivně zbavily šatů a nechaly
je nedbale spadnout na podlahu. Nad
trenkami se Lucius ušklíbl, mávl hůlkou, přičemž s ní pohnul tak
rychle, že to Harry stěží zaregistroval, a kozlem roztrhal poslední protivný
kus oděvu na cáry, takže Harry zůstal nahý a jeho kůže zazářila v měkkém světle
svíček. Na jeho stehně byla krev, která na něj prosákla, když klečel vedle
Jamese, aby se pokusil zastavit krvácení. Obličej
a ruce měl také špinavé z toho, jak ležel ve Voldemortově vězení, Merlin ví jak
dlouho, v bezvědomí.
„Koupel,“
prohlásil stále plně oblečený Lucius a natáhl k němu ruku. Harry ji uchopil, a když vstoupili do
koupelny, pokud něco tak velkého může mít tak prostý název, měl pocit, že se
dostal mnohem dál do minulosti, než kdy byl. Římané
by zcela jistě také postavili něco tak dech beroucího, jako to, v čem se
Harry právě ocitl.
Místnost
byla očividně v magickém prostoru, protože ve starém domě by určitě
nemohla být umístěna tak velká vodní nádrž, zvlášť ne ve druhém patře. Všude kolem stály velké kamenné
sloupy, kromě místa vepředu, kde vedly schody do tyrkysové hlubiny. Z vody stoupla pára a voněla po
něčem, co Harry nedokázal identifikovat. Na
boku byla kamenná chodba do další místnosti, ve které byly sprchy a další moderní
vybavení. Mezi sloupy a po
stranách schodů, stály sochy a velké
rostliny, které místnosti dodávaly venkovní atmosféru a vůni. Také tam stála bílá pohovka, na které
mohli lidé relaxovat, a skleněný stůl se sklenicemi a karafou jakési růžové
vody. Další vyšší stolek,
s velkými, nadýchanými ručníky, stál u schodů.
„To
je úžasné,“ uzavřel Harry, když si prohlédl i krásné dlaždice a mozaikové obrazy
na stropě.
„Tohle
je pýcha a potěšení Lorda Malfoye, tajné místo, kde je možné zbavit se všeho napětí
uplynulého dne,“ zamumlal Lucius, když zezadu přistoupil k Harrymu, namísto
místností byl zaujatý jeho tělem, každým jeho nahým centimetrem. „Dokonce ani Draco o tom neví, jinak
by tu byl celý den.“ Harrymu uniklo krátké zasmání. „Tady jsem byl schopen
nechat všechno jít a myslet na tebe bez obav, že by mě někdo viděl a mohl číst
mé myšlenky nebo výrazy ...“ Harry se otočil a spatřil Luciuse stát tak blízko.
„Je
mi líto, čím jsi musel projít.“ zašeptal.
„Není
to tvá vina,“ připomněl mu Lucius. „Běž do vody.“ Harry se otočil a zadíval se do
příjemné bazénu. Přešel k němu
a dolů po schodech, a v okamžiku, kdy se jeho prsty ponořily, cítil uklidňující
účinky vody. Když se dostal na dno, měl vodu do výše pasu, ale mohl by se
vsadit, že na druhém konci by se dostal hlouběji. Ohlédl se a svůj zrak upřel na svého
svlékajícího se milence. Luciusův pečlivý způsob v Harrym vyvolal přání,
aby muž ze sebe oblečení prostě strhal. Lucius
sledoval Harryho reakci s tichým potěšením, protože věděl, že pro jeho starého profesora by starší tělo neměl
být problém.
Jakmile
se svlékl, každý kousek oblečení byl jemně položen přes pohovku, vstoupil do
vody. Obklopil ho známý pocit klidu, tentokrát se k němu však přidalo vzrušení
z Harryho blízkosti, takže se cítil víc probuzený, než byl od svého posledního
souboje.
Natáhl
ruku a něco zamumlal. Z malé misky,
ležící u jednoho ze sloupů, mu do ruky přiletěla velká přírodní houba. „Pojď sem,“ řekl, a když ho Harry
následoval, ustupoval, dokud nenašel kamennou lavičku, která lemovala celý
bazén. Byla dost široká, aby se na
ni posadil a roztáhl nohy. Harry dal na jeho pobídku a posadil se zády k Luciusovi.
Když
ho Lucius začal omývat, Harryho oči se znovu zavřely. Bylo jasné, že umřel a dostal se do
ráje. Luciusův tvrdý penis cítil proti
svému zadku, ale potlačil vzrušení a místo toho se ponořil do účinků vody.
„Je
něco, na co by ses chtěl zeptat?“ otázal se tiše Lucius. „Na to, co se stalo mezi tím, kdy jsi tenkrát
odešel a tvým nynějším návratem? Odpovím na všechny tvé dotazy.“ Harry usilovně
přemýšlel, pak Luciuse prostě požádal, aby mu vyprávěl svůj příběh, a tak to
muž udělal. Harry nechal slova a
obrazy, aby proudily kolem něho, zatímco byl uctíván; bylo s ním zacházeno
tak jemně, jako kdyby byl relikvií z minulosti. Příjemná atmosféra zmírňovala bolest z
Luciusových temnějších zkušeností, ani jeden se v nich příliš nešťoural,
ale přesto Harry cítil ze svého milence smutek z dlouhého čekání.
Lucius
mu vyprávěl o své roli Lorda Malfoye a Harry postupně docházel k pochopení
složitostí, jak být silná politická síla, pravá ruka kontroverzního temného
kouzelníka a zvěd vůdce strany světla, a to vše současně. Když Luciusův příběh dospěl ke konci, byl
Harry otočen a obkročmo posazen na vyššího muže, šedé oči si ho soustředěně
prohlížely.
„Doufám,
že si nemyslíš, že tě tím vším tady chci zmanipulovat.“ Harry svraštil obočí, protože to hned nepochopil.
„Máš
na mysli tu uklidňující vodu? Myslíš, že bych se na tebe zlobil?“
„Myslím,
že jsi ta morálně nejčistší osoba, kterou znám, tak jak bys nemohl mít námitky
proti některým věcem, které jsem udělat?“ Harry zavrtěl hlavou, zvedl ruce a sevřel
Luciusova ramena.
„Všichni
jsme udělali věci, na které nejsme pyšní. Jak si můžeš myslet, že profesor,
který spí se svým studentem, je morálně nejčistší osoba?“ Harry byl ohromený, že ještě stále dokáže
souvisle mluvit, když v tom bylo zapojeno tolik nahé kůže.
„Oh,
ale pracoval v můj prospěch, takže se to nepočítá,“ ušklíbl se Lucius. Harry smutně zavrtěl hlavou, usmál se
na svého milence, a ten úsměv ještě více prohloubil, když mu Lucius úsměv
oplatil.
„Jsi
sexy, když se usmíváš,“ oznámil mu Harry. „A
já si myslím, že oba o naší minulosti víme dost na to, abychom to nechali být.“ Naklonil se, nad mírným překvapením
v Luciusových očích se v duchu ušklíbl, a políbil ho. Dech se mu zadrhl, když se kolem něho
ovinuly Luciusovy silné paže. Muž znenadání
vstal a menšího muže zvedl sebou. Harry
automaticky obtočil nohy kolem Luciusova pasu.
„Teď
tě musím mít,“ prohlásil Lucius a Harry si pomyslel, „konečně,
dost mluvení.“ Lord
Malfoy svého milence rovnou vynesl z bazénu, z vysokého stolku popadl svou
hůlku a vrátil se do hlavní ložnice, kde Harryho položil na hedvábné přikrývky,
třpytivé zelené od toho dne, kdy se Lucius do této místnosti přistěhoval. Avšak nikoli Zmijozelsky zelené, ale
smaragdové ...
„Nezapomeň,
co jsi mi slíbil,“ vydechl Harry a natáhl se po druhém muži. „Snaha potěšit mě nebo něco takového,
stejně jako předtím.“ Lucius se ušklíbl a nejdřív použil sušící kouzlo, než se na
svého milence položil a pohnul se proti němu. Jejich
zcela očištěnou a svěže vonící kůži mezi nimi vnímal jako nebe s pekelným
žárem. Když se jejich rty silně
přitiskly, vzájemně si vydechli do úst.
Zdálo
se, že v Luciusově mysli vítězí jen jedna myšlenka, jako kdyby Lord Malfoy propadl
pouze jedinému základnímu instinktu: „Mám
ho, mám ho, mám ho." Ale
úplnou kontrolu neztratil. S ohledem
na svou bezmeznou touhu, byl celkem vzato velmi trpělivý. Dal si načas, aby se ujistil, že
Harryho přátelé vědí o tom, že je v bezpečí, aby Harryho omyl, aby si o všem
promluvili. Jistě, jednou nebo
dvakrát byl blízko tomu, aby se na něho vrhnul, podobně jako při té scéně ve
vstupní hale, ale svou sebekontrolu si nakonec udržel. Nyní ji znovu ztrácel, ale tentokrát
mu to bylo jedno.
„Chci
tě,“ vydechl Lucius, když si jazykem prorazil cestičku do Harryho ucha, současně
vzal do ruky jeho tvrdý penis a mámil ze svého milence jedno sténání za druhým.
„Dvacet sedm let a pokaždé, když jsem
cítil rozkoš, představoval jsem si, že jsi to ty. Jenom ty jsi pro mě byl
skutečný.“
„Ano!“
Harry zalapal po dechu, když si Luciusovy prsty našly cestu pod jeho penis. „Oh, už mi to udělej!“
„Rozhodně,“
zavrčel Lucius a přinutil se, aby svého milence správně připravil. „Tím si můžeš být jistý.“ Na své prsty a penis použil mazací
kouzlo, přes rameno odhodil svou hůlku, pro tuto noc s magií skončil. Teď už to byli jen oni dva.
Harry
si byl jistý, že Lucius musel od posledně vyrůst i na jiných místech, ale možná
to byla jen jeho představivost. Když
do něho Lucius vstoupil, cítil teplo i chlad, oheň i dokonalý mír.
„Víc,
rychle, tvrdě,“ byla jediná slova, co vypustil, přičemž se k muži přitiskl
a přitáhl si ho pro další vlhké polibky. Zvedl
nohy, Lucius si je okamžitě položil na ramena a ohnul Harryho téměř dvojnásobně.
Lepší
úhel způsobil, že oba zalapali po dechu a během chvíle se zpotili, protože Luciusův
pravidelný, neúprosný rytmus, hnal Harryho do nových výšin rozkoše.
V Harryho mysli to trvalo snad nekonečně, později si však vzpomínal, že ve
skutečnosti přišel dlouho předtím, než Lucius, ale pocit cítit ho uvnitř byl sám
o sobě příliš dobrý.
Když
se Luciusova kontrola roztříštila a on dosáhl svého vyvrcholení, Harryho jméno prakticky
zakřičel. Jen tohle stačilo, aby
Harry znovu téměř ztvrdl, ale brzy byl příliš otupělý na to, aby udělal něco
víc, než zamumlal přání dobré noci. Vzájemně se pak k sobě přitiskli, jako
by se podvědomě báli, že kterýkoliv z nich může každým okamžikem zmizet.
XXX
Ráno
přišlo s ostrým přívalem čerstvého vzduchu a slunečního světla, které zahřívalo
Harryho tvář. Otevřel oči do
nádherné ložnice a cítil se absolutně spokojeně a neuvěřitelně lehce, jako na
obláčku. Protáhl se, rozhlédl se
po Luciusovi a se širokým úsměvem si uvědomil, že blonďák je stále s ním v
posteli, jen se v noci odkulil. Nebylo pochyb o tom, že si za všechny ty
roky zvykl spát sám.
Harry
si blonďatou hlavu dost dlouho prohlížel, než si uvědomil, že po tom všem, co
viděl a slyšel, jak od Brumbála, tak od Lucius samotného, je už do tohoto Luciuse hluboce zamilovaný. Ten muž byl opravdu úžasný ...
Harry
zaslechl měkké zaťukání a otočil se k oknu, kde venku za oknem spatřil
sedící sovu. Vstal - při pomyšlení, že si nemusí dělat starosti o Luciuse,
jestli se proplíží dolů dřív, než začne vyučování, se cítil svobodně - a přešel
k oknu, aniž by se obtěžoval s oblékáním. Sova
přinesla dopis adresovaný Harrymu, s Hermioniným rukopisem.
Milý
Harry,
Doufám,
že jsi v pořádku, a že jste si ty a Lucius o všem pořádně promluvili. Upřímně ti
přeji hodně štěstí. Doufám, že je tu možnost,
že bych později v tomto týdnu přišla? A Ron také, pokud slíbí, že se bude chovat slušně? Minulou noc jsem dostala dopis od Draca. Setkali
jsme se a on mi vysvětlil, jak mu bylo líto, co se mezi vámi stalo, ale že
doufal, že byste mohli být přátelé. Myslím, že si se k němu zachoval opravdu skvěle, Harry.
Nyní
k pravému důvodu mého dopisu. Museli jsme Weasleyovým říct o tvém návratu, ale nic dalšího. Udržíme to striktně v rámci rodiny, ale když jsme jim o tom říkali,
tak mě něco napadlo: zbytek kouzelnického světa neví, kde jsi Harry ... Možná byste
si chtěli, ty a Lucius, udělat poněkud delší dovolenou, jestli mi rozumíš?
Pošli
mi sovu, nebo přijď do Doupěte a promluvíme si!
Hermiona
Harry
si dopis přečetl a vycítil možnosti, které se před ním otvíraly. Po tváři se mu rozšířil poťouchlý úsměv. Tohle byla jeho šance.
Rozběhl
se k posteli a skočil na ni, čímž zprudka probudil Luciuse. Muž zamrkal a zaměřil se na Harryho,
který tam dřepěl jako skřet, který má skutečně velmi zřejmé úmysly.
„Co
jsi provedl?“ zeptal se Lucius
zvědavě. Harry se usmál.
„Chtěl
bych, abys mě vzal pryč ... ze země.“
XXX
Denní
věštec:
Titulní
strana: Jeden rok od zmizení Harryho Pottera - lidé se v upomínku shromažďují
v Godrikově Dole, od Rity Holoubkové.
Společenské
stránky: Lucius Malfoy si po cestě světem zřizuje trvalé bydliště ve Francii -
pověsti o svatbě s neznámou nevěstou.
Exkluzivně:
Úvahy Draca Malfoye nad četnými skandály. Skutečně dal "kopačky" ministrovu synovi? Žhavé detaily od muže samotného o jeho rychle se rozvíjejícím
životě.
XXX
Harry
si četl noviny s malým úsměvem, který se po tomto posledním roce, stráveném se
svým milencem, prvním roce úplného štěstí, nenarušeném Temnými pány, cestováním
v čase, nebo čímkoliv jiným, stal jeho obchodní značkou. Na jeho rameno se připlížila ruka a začala
mu třít krk a záda. Povzdechl si, odložil noviny a zaklonil hlavu, aby vidět na
Luciuse, který stál nad ním.
„Neměl
bys číst takový odpad.“
„Tvůj
syn poskytl další rozhovor,“ odpověděl Harry.
„Když
slídí za novými aférami, je to tvůj přítel, ne můj syn,“ odsekl Lucius bez jakékoli
vřelosti. „Doufejme, že na svatbě se
bude ovládat. Nebudou tam žádné ženy nebo muži, kteří by ho už neznali.“ Harry se ušklíbl, líbila se mu
myšlenka na Draca, který bude pro jednou odmítnutý.
„A
co ta rozlučka se svobodou, kterou pro nás pořádá s místními obyvateli?“
„Počne
linii u mudlů ... myslím,“ řekl Lucius a zamračil se. Harry se zasmál jeho mírně ustaranému
pohledu.
„Jsem
si jistý, že nakonec někoho najde, někoho, koho nedokáže nechat jít.“ Luciusovy oči změkly, tak jako
vždycky, když se na Harryho díval a z celého okolního světa viděl jen jeho.
„Příhodný
konec jak pro něj, tak pro všechny Malfoye.“
„Neuslyšíš,
že bych si stěžoval.“ Harry
zavřel oči, když se Lucius sklonil a na jeho pootevřené rty vtiskl ty nejměkčí
polibky. Když je otevřel, viděl
Luciuse velmi blízko, jeho pohled byl pevný a intenzivní ... takový, jaký byl
vždycky, když se na Harryho díval a z celého okolního světa viděl jen jeho
... na věčné časy.
KONEC
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Tak tohle byl nádherný závěr naprosto skvělé povídky:-) Tenhle pár prostě miluju...a je víc než jasné, že se tahle povídka stala jednou z mých nejoblíbenějších, tudíž se k ní budu také s radostí vracet:-) Tímto děkuju autorce za úžasný nápad a samozřejmě také Tobě a Jutaki za překlad:-) Moc se těším na novou povídku, pro kterou jste se rozhodly a kterou budu moct zase spamovat svými komentáři:-D
OdpovědětVymazatJenny
Já právě taky zbožňuji tohle párování, proto jsem taky hledala takovou povídku. No a tahle se mi moc líbila. Moc jich není, a těch pěkných a hlavně DOKONČENÝCH, je opravdu poskrovnu.
VymazatJe pravda, že ta příští povídka bude ve spolupráci. Jutaki na ni dostala svolení a dohodly jsme se, že jí budu s překladem pomáhat (na střídačku, když nebude stíhat, a tak...) a hlavně budu betovat.
Doufám, že se povídka bude líbit a těšíme se na spamíky.
Díky za tenhle úžasný překlad!
OdpovědětVymazatSung
Bylo mi potěšením. :-D
VymazatJá tuhle dvojici miluji, ale mám raději, když je Malfoy "starý" než mladý, to je takový více zkaženější :-) i když tady byl až nějaký moc hodný na můj vkus. Hezká povídka, ale na Vábení moci nemá !!!!
OdpovědětVymazatMám jednu oblíbenou povídku s touto dvojicí, kdyby si to chtěl někdo přečíst nebo ještě lépe přímo přeložit, bylo by to super:
https://www.fanfiction.net/s/5091014/1/Unexpected-Things
Bobo
Zlý a zkažený Lucius, to je prostě neodolatelná výzva, to chápu. Jsem ráda, že se ti povídka líbila, a pochvala mé vlastní tvorby mě, samozřejmě, hřeje stonásobně. Děkuji. ;-)
VymazatNa ten tvůj odkaz jsem jukla... No, jukla, už to mám přelouskané. :-D
Moc pěkné. Zkusím kontaktovat autorku a třeba se to povede. Drž mi palečky.
Děkuju, děkuju, děkuju. Po Red Hills další skvělý překlad úžasné povídky. Děkuju, že pro nás překládáš.
OdpovědětVymazatDěkuji za uznání, protože se to fakt snažím neodfláknout. I když někdy je to makačka na bednu. :-D
VymazatKrásná povídka. Opravdu jsem si ji celou moc užila. Budu si muset po téhle zkušenosti pořídit větší zásobu kapesníků a čokolády :-D ale bude to stát za to :-D zbožňuji povídky,které se tady tak nádherně čtou. Děkuji :-D
OdpovědětVymazatČokolády není nikdy dost. :-D Uvidíme, jestli ji budeš potřebovat i u další povídky. Vynasnažíme se, abychom si udržely slušné renomé.
VymazatDěkuji za tvou podporu. ;-)
Děkuji za tvůj překlad. Na začátku jsem tomu moc nevěřila, ale pak mě to chytlo a nakonec se mi moc líbila. Jen by mě zajímalo, jak to nakonec dopadlo s Dracem.. Budu se moc těšit na tvůj další překlad a doufám, že to bude taky tak skvělá povídka jako byla tahle a Red Hills...Díky moc tobě, autorce a všem, kteří se na tomto díle podíleli, bylo to skvělé....
OdpovědětVymazatTohle znám. Ale už mám tu zkušenost, že povídky, které jsou chytlavé hned od začátku, postupem času ztratí dech, nebo nejsou dokončené. To už raději ty pomalejší rozjezdy. Jak to dopadlo z Dracem, je bohužel ponecháno na fantazii čtenářů.
VymazatJutaki a já doufáme, že další povídka se vám bude líbit, tak jako nám.
Díky za tvé komentíky, těším se na příště.
To bol veľmi krásny koniec. Takého Luciusa zbožňujem. Celkom by ma zaujímalo kto si nakoniec Draca naozaj ziska tak, že s ním bude chcieť zostať celý zvyšok života. Ďakujem za úžasný preklad a teším sa na ďalšiu poviedku:)
OdpovědětVymazatTohle byl opravdu šťastný konec. Líbilo se mi, že dali na nápad Hermiony a prostě se z Británie vypařili. Prostě změnit prostředí a znovu začít na neutrální půdě. To budou všichni čučet, až se proflákne, s kým se Lucius Malfoy oženil! :-D O Dracovi se bohužel nic víc nedozvíme, ale já se o něho nebojím... ;-)
VymazatDěkuji za tvé komentáře a chválu. Doufám, že plánovaná povídka se ti bude líbit.
AAAAAAch áno! Na toto sa vyplatilo čakať. Musím povedať, že už po predchádzajúcej kapitolke som sa dostala do hladiny Alfa a vydržalo mi to celý víkend - taký krásne blažený a pokojný stav, keď by ma nevytočil v práci žiaden kretén, nech by čo robil :D A ten koniec! No proste nádhera. Toto bol jeden z najkrajších príbehov s Luciusom a Harrym. Trochu tam síce špatil Volďák, ale ten náboj, to postupné zamilovávanie sa... no proste špica. Ďakujem za preklad a ak bude aj nasledujúci príbeh podobný, už sa ho neviem dočkať! :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi se dostala do pohody. Jo, občas je naprosto super být "nenasratelný". Dost to kazí náladu těm, co se vyžívají v prudění. :-D
VymazatJsem moc ráda, že se to povídka líbila, a to víš, bez Volďáka by to nemělo tu správnou šťávu.
Taky se těším, co na nový příběh budete říkat. No... Každá povídka je trochu jiná, tak doufám, že nezklame, nebo snad dokonce mile překvapí. Uvidíme.
Děkuji za tvé komentáře, cením si jich. ;-)
Úplně se roztékám blahem...Po setkání s přáteli,které jsme si naštěstí rychle odbyli,jsme se přesunuli k tomu nejočekávanějšímu,jejich konečné přivítání,ňamy :).I když mladší Lucius byl příjemnou změnou,na konci je to tenhle Lucius,kterého tak zbožňuju.Moc sem si povídku užila a všechna čest skvělé překladatelce.
OdpovědětVymazatDěkuji Nade,budu se těšit na další dílko,které nám předložíš
Lucius je docela rychle vypakoval, což bylo fajn. Naštěstí není Hermiona pitomá a pochopila... A máš pravdu, ten vyzrálý, lstivý, protřelý a smrtelně nebezpečný Lucius je prostě BEST!
VymazatDěkuji za projevené uznání, teď se roztékám blahem zase já. :-D
Ďakujem za poviedku :) ten koniec bol úžasný :) teším sa zas na nejakú ďalšiu :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za komentář a pochvalu. Snad do budoucna nezklameme. :-)
VymazatMálem jsem zapomněla napsat komentář, ale to i z části, protože vůbec nevím, co psát. Přijde mi to takové utnuté, nejspíše proto, že bych si ráda ještě chvíli tuhle povídku užívala, tak jsem rozmrzelá z jejího konce.
OdpovědětVymazatCo říct - byla to skvělá povídka. Až na Harryho mluvu u sexu, tady mi to přišlo ještě nevhodnější (takhle mluvit před "starým" Luciem!), ale jinak jsem si čtení skutečně užila.
Ještě jednou - a bohužel naposledy, co se týče mulliganu - děkuji za překlad. ;)
Nejsi sama, kdo by přivítal více detailů, a ani by nemusely být pikantní. :-)
VymazatCo se týče Harryho keců, v téhle kapitole jsem ten jeho projev opravdu hodně, hodně zmírnila a stejně... :D Mě obecně připadalo divné, že mu ani nepřijde blbé se takhle vulgárně vyjadřovat před jemným aristokratickým mladíkem, navíc ještě v minulosti, kdy mládež měla občas ještě jakési vychování. Ale takhle ho autorka stvořila a ani sám Lucius neměl výhrady, tak co s tím nadělám. :-D Naštěstí toho nebylo tolik, takže se to trochu vsáklo.
Celkově se však povídka vyvedla a já jsem nadšená, že se mi ji podařilo úspěšně přeložit.
Díky za tvé postřehy a komentáře.
Konečne som sa dostala k tým, posledným dvom kapitolám. Skončilo to pekne, najviac bodov v poslednej kapitole by som dala Hermione, pretože mala parádny nápad...D Harry bol trochu buran, alebo taký šťastný, alebo taký odviazaný, neviem a je to jedno. :DD Starší Lucius je to pravé, čo sa mi páči. Nikdy som nečítala podobný pairing (nejako ma to nezaujalo), ale tu neľutijem. Pobavila som sa. Veľmi pekne ďakujem za preklad!
OdpovědětVymazatHermiona opět projevila, že má mozek a nebojí se ho použít. :-D A Lucius, takový jak ho známe, je prostě to pravé ořechové. Já osobně mám tenhle pairing moc ráda, protože mi připadá ... nejžhavější? :-D No, uznej, Lucius Malfoy je dokonalý prototyp lamače srdcí. Krásný, tajemný, chladný i vášnivý, ale hlavně ... strašně zkažený. No prostě muž snů... ale rozhodně jen snů. Ne, že bych něco takového chtěla mít doma. To probůh ani za zlaté prase! :-DD
VymazatJsem ráda, že se ti povídky líbila a děkuji za tvou podporu.
Děkuji za čas, který jsi strávila u překladu... skvělá povídka :).
OdpovědětVymazatmariaa
Moc díky za překlad nádherné povídky, už dlouho jsem si čtení neužila tak jako u téhle povídky. Na vaší stránku jsem narazila nedávno a po přečtení téhle povídky jsem si ji uložila do záložek. Už se nemůžu dočkat až se pustím do další přeložené povídky. Martina
OdpovědětVymazatTúto poviedku som prečítala doslova jedným dychom. Nade, veľmi ti ďakujem, že si pre nás preložila toto skvostné dielo. Elpin má jednoducho úžasnú fantáziu. Kúzelný príbeh s krásnym koncom. Klaniam sa tak ako prekladateľke tak i autorke :) ♥
OdpovědětVymazatSonka
Po dlouhé době jsem si přečetla tuto povídku :) Ačkoliv preferuji více Vábení moci, tak tahle povídka má určitě své jedinečné a výjimečné kouzlo :) Nádherná práce, strašně se mi líbí ta myšlenka "věčné a životní" lásky, je krásné v něco takového věřit! :) Děkuji za překlad povídky a za krásné strávené chvíle při jejím čtení :)
OdpovědětVymazatLu
Skvělá povídka, přečetla jsem jedním dechem. Nejsympatičtější Lucius, co znám. :)
OdpovědětVymazatKarin moc pěkné moc dík za perfektní překlad.
OdpovědětVymazat